Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2842/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně (soudkyně zpravodajky) Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. V., zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem Lucemburská 13, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 6. 2017 č. j. -351 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 12. 2016 č. j. -260, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces chráněné d (dále jen ""). Dále namítá porušení y.

2. Stěžovatelka vystupovala v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. jako matka nezletilé dcery, přičemž předmětem řízení byl návrh matky na změnu úpravy (omezení) styku otce s nezletilou. Obecné soudy však stěžovatelce nevyhověly a otci stanovily rozsáhlejší styk s nezletilou, než navrhovala stěžovatelka.

3. Odvolací soud své rozhodnutí o rozsahu styku otce s dcerou odůvodnil tím, že v souzené věci se nejedná o prvotní úpravu styku otce s dcerou, ale o její změnu. Styk otce s dcerou již probíhá a jak bylo prokázáno i aktuální zprávou kolizního opatrovníka, bez jakýchkoli problémů či traumat na straně nezletilé. Soud prvního stupně nikterak nechyboval, pokud provedl komparaci poměrů nezletilé v době, kdy bylo o styku rozhodnuto, a v době současné. V době poslední úpravy bylo nezletilé 2,5 roku, nyní je to pětiletá předškolačka, v jejímž zájmu je nepochybně stýkat se s oběma rodiči, mít k nim co nejlepší vztah a mít je za vzory pro své chování. Není sporu o tom, že rodiče tento nejlepší zájem svého jediného dítěte nenaplňují, když proti sobě neustále sočí, a tato nepříznivá situace se nepochybně odráží i v psychice dcery. Podle napadeného rozhodnutí odvolacího soudu bylo prokázáno, že od poslední úpravy styku došlo k podstatnému zlepšení zdravotního stavu nezletilé, přičemž všichni ošetřující lékaři a logopedka se před soudem ve svých výpovědích shodli, že zdravotní potíže sice ještě přetrvávají, avšak již v mizivé formě. Matčina tvrzení o tom, že otec není schopen se o dceru řádně starat a pečovat o ni, se v řízení nejenže neprokázala, ale z výpovědi lékařů a zejména z akruálního prošetření poměrů ze strany kolizního opatrovníka, který měl možnost nezletilou sledovat a hovořit s ní, jasně vyplývá, že v péči ani jednoho z rodičů nezletilá nestrádá. Naopak, jak bylo konstatováno, její zdravotní stav se lepší, což zároveň vyvrací tvrzení matky o tom, že v péči otce nezletilá neprospívá.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích základních práv zaručených vě i k zásahu do ústavně zaručené povinnosti státu chránit zájmy dětí, tedy její dcery. Napadený rozsudek o styku otce s dcerou není podle stěžovatelky v zájmu nezletilé ani nerespektuje pracovní podmínky stěžovatelky. Stěžovatelka otci nebrání ve styku s nezletilou, považuje však úpravu styku za velmi rozčleněnou a širokou právě s ohledem na zdravotní stav nezletilé. Podle stěžovatelčina názoru otec nedostatečně pečuje o nezletilou, nerespektuje její zdravotní stav a s tím související stravovací potřeby. Zejména při vícedenním styku stěžovatelka shledává následky na zdraví nezletilé, úbytek váhy a celkové psychické vyčerpání. Stěžovatelka dále uvádí, že otec zneužívá známostí s lékaři, po jeho návštěvách nebo telefonátech lékaři upravují a mění svá stanoviska, otec podle stěžovatelky ovlivňuje i OSPOD. Zásah do spravedlivého procesu stěžovatelka shledává v tom, že si soudce při jednání pletl jména účastníků, na což stěžovatelka upozorňovala ve stížnosti adresované předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 3.

III. Hodnocení Ústavního soudu

5. Ústavní soud úvodem připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn.

ze dne 20. 1. 2000 či

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2000).

6. Námitky stěžovatelky v ústavní stížnosti jsou polemikou zejména s odůvodněním napadených rozhodnutí a s výsledky provedeného dokazování. V jejích námitkách Ústavní soud neshledal žádnou, která by dosahovala ústavní roviny. Soudy své rozhodnutí dostatečně odůvodnily a vysvětlily, jak a proč dospěly ke skutkovým závěrům, o něž se opírají.

7. Pokud jde o argumentaci nejlepším zájmem dcery obou účastníků řízení, Ústavní soud s odkazem na svou konstantní judikaturu zdůrazňuje, že při rozhodování o styku mezi rodičem a dítětem je třeba trvat na tom, aby styk byl nikoliv minimalistický, ale aby kontakt byl pravidelný při plném zohlednění rodičovských práv rodiče a nejlepšího zájmu dítěte. Nejlepším zájmem dítěte přitom je, jak Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, pokud není v konkrétním případě prokázán opak, aby bylo v péči obou rodičů, respektive mělo pravidelný a široký kontakt s oběma rodiči [viz nález

sp. zn.

ze dne 30. 12. 2014 (N 236/75 SbNU 629), bod 25 s příslušnými odkazy]. Této zásadě se pak obecné soudy nikterak nezpronevěřily.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu