Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2221/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti obchodní korporace KOMFORT, a. s., sídlem Křenová 478/72, Brno, zastoupené JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou, sídlem Křenová 478/72, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne

21. června 2017 č. j. -6 a ze dne 28. června 2017 č. j. -13, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Ing. Martiny Matyášové, sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1 - Nové Město, insolvenční správkyně dlužníka Peculium s. r. o., sídlem Italská 1580/26, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o jejím hlasovacím právu ( a 52 ), přičemž tvrdila, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu zaručeného v d (dále jen " ") a práva na ochranu vlastnictví zaručeného ustanovením věty první a druhé, odst. 2 a 4 y.

2. Jak plyne z k ústavní stížností přiloženého protokolu o přezkumném jednání a zápisu ze schůze věřitelů konané dne 21. 6. 2017 před Městským soudem v Praze (jako soudem insolvenčním) č. j. -6, věřitelé výše uvedeného dlužníka rozhodli, že stěžovatelka (jako věřitelka č. 93 s popřenou pohledávkou) nemá právo hlasovat v rozsahu své popřené pohledávky ve výši 15 998 242,12 Kč (hlasů). Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání a požádala soud, aby je zrušil a přiznal jí hlasovací právo. Insolvenční soud však ústavní stížností napadeným usnesením tento návrh zamítl.

3. Z protokolu o přezkumném jednání a zápisu ze schůze věřitelů konané dne 28. 6. 2017 před insolvenčním soudem se podává, že insolvenční věřitelé znovu rozhodli tak, že stěžovatelka nemá právo hlasovat v rozsahu své popřené pohledávky ve výši 15 998 242,12 Kč (hlasů), i proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání a požádala soud, aby je zrušil a přiznal jí hlasovací právo. Insolvenční soud však ústavní stížností napadeným usnesením tento návrh na zrušení rozhodnutí schůze věřitelů zamítl a k návrhu na přiznání hlasovacího práva doplnil, že se stěžovatelce hlasovací právo nepřiznává.

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že insolvenční soud v rozporu se smyslem a účelem aproboval rozhodnutí schůze věřitelů, jímž jí nebylo přiznáno hlasovací právo, a v této souvislosti poukázala na to, že jí přihlášené pohledávky nepředstavují zanedbatelný podíl na celkové výši přihlášených pohledávek. Postup insolvenčního soudu vedl k nerovnému přístupu k jejím právům, zvláště když v průběhu dalšího jednání došlo i na projednávání otázek spojených s odvoláním dosavadního insolvenčního správce a ustanovení nového. Na podporu své argumentace stěžovatelka insolvenčnímu soudu vytkla, že jeho výklad nezohledňoval konkrétní okolnosti případu a že v tomto ohledu postupoval restriktivně, když nevzal v úvahu, že výjimka podle má pouze relativní povahu. Dle stěžovatelky neexistoval rozumný důvod, proč by jí nemohlo být hlasovací právo přiznáno. Současně stěžovatelka poukázala na to, že insolvenční soud nerespektoval výkladovou praxi Ústavního soudu, konkrétně požadavek vyjádřený v nálezu ze dne 3. 9. 2012

sp. zn.

(N 146/66 SbNU 219). V této souvislosti zopakovala svou argumentaci a upozornila, že insolvenční správkyně nijak nekonkretizovala důvody, které ji k popření její pohledávky vedly, ani insolvenční soud insolvenční správkyni k vysvětlení nevyzval, a tak ona (stěžovatelka) neměla reálnou možnost na daný popěrný úkon reagovat.

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle .

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

7. Byť stěžovatelka v ústavní stížnosti zmiňuje i následný postup insolvenčního soudu, z jejího obsahu i návrhového žádání (petitu) zřetelně plyne, že tato námitka směřuje proti samotnému rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým jí nebylo přiznáno hlasovací právo. Plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 21. 4. 2015 sp. zn. (ST 41/77 SbNU 963), jímž byl překonán nález, na který stěžovatelka odkazovala, však dospělo k závěru, že ústavní stížnost, směřující proti usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo do 31. 12. 2013 podle nebo 3 rozhodnuto o hlasovacím právu přihlášeného věřitele na schůzi věřitelů, je podle nepřípustná; z odůvodnění tohoto stanoviska vyplývá (body 10 in fine), že tento právní názor má význam i po nabytí účinnosti novely provedené [viz usnesení ze dne 1. 9. 2016

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2017

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj