Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2609/17

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., bez právního zástupce, t. č. Věznice, 507 11 Valdice, proti postupu Ministerstva spravedlnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou dne 17. 8. 2017 se stěžovatel domáhal zásahu Ústavního soudu proti nečinnosti Ministerstva spravedlnosti, která měla spočívat v tom, že ministerstvo nekonalo a nevyrozumělo stěžovatele ohledně jeho podnětu k podání stížnosti na porušení zákona ze dne 5. 6. 2017. Stěžovatel zároveň uvedl, že ministerstvo svým postupem porušilo nebo připustilo porušení , , , a d (dále jen " ") a domáhal se toho, aby Ministerstvo spravedlnosti konalo a celý případ dalo přešetřit nezávislými orgány.

2. Stěžovatel uvedl, že byl v roce 2013 uznán vinným ze spáchání zločinů těžkého ublížení na zdraví podle a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a loupeže podle ; v současnosti vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Valdice. Stěžovatel ve svém podání zároveň žádal, aby Ústavní soud přezkoumal důkazy provedené i neprovedené v trestním řízení, které vedlo k jeho odsouzení, neboť má za to, že řízení bylo nespravedlivé a důkazy byly zmanipulovány.

3. Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu rozhodnutí, opatření, nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci, vždy ověřuje, zda jsou pro takový přezkum splněny podmínky předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jímž je Ústavní soud podle y vázán. V dané věci byl věcný přezkum vyloučen z níže vyložených důvodů.

4. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vyložil, že procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu není jakýkoli procesní prostředek, který je sice způsobilý změnit nepříznivou situaci stěžovatele, avšak stěžovateli přímo nepřísluší. Takovým prostředkem je i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, dále jen "trestní řád"), která není v dispozici stěžovatele; ten může dát k jejímu uplatnění pouze podnět [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 5. 1994 (U 11/2 SbNU 219)]. S podáním podnětu však není spojeno zahájení žádného soudního řízení; závisí na ministru spravedlnosti, který může podat k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, aby po posouzení splnění podmínek k jejímu podání rozhodl, zda podnětu vyhoví či nikoli (srov. též Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 557). Ze žádného právního předpisu totiž nevyplývá nárok na projednání takového podnětu a tomu odpovídající povinnost Ministerstva spravedlnosti takovému podnětu vyhovět (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 5. 2014). Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona lze chápat pouze jako informaci pro subjekt oprávněný k jejímu podání (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 10. 2001, usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 10. 2003 či usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2008).

5. Z výše řečeného vyplývá, že nečinnost Ministerstva spravedlnosti nelze považovat za rozhodnutí či opatření ve smyslu ustanovení ; ministerstvo, resp. ministr spravedlnosti při aplikaci ustanovení § 266 trestního řádu nerozhoduje autoritativně o právech a povinnostech stěžovatele, nýbrž pouze o tom, zda realizuje svoje oprávnění (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 5. 2008).

6. Pokud jde o druhý požadavek stěžovatele, a sice domáhání se přezkumu trestního řízení před obecnými soudy, Ústavní soud zjistil, že posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele v předmětné věci bylo dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením sp. zn. ze dne 20. 8. 2014. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel nepodal ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců, jak vyžaduje ustanovení . Ústavní soud se proto v tomto řízení nemůže zabývat námitkami stěžovatele vztahujícími se k soudnímu řízení, které bylo pravomocně ukončeno před více než dvěma lety.

7. Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí vadami, zejména že stěžovatel není zastoupen advokátem ve smyslu ustanovení až . Po zvážení procesní situace však nevyzýval stěžovatele k odstranění vad, neboť by tento postup nemohl na výsledku řízení ničeho změnit.

8. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dílem podle ustanovení a dílem podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka