Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2009/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Libora Moješčíka, zastoupeného Mgr. Pavlem Andrlem, advokátem, se sídlem, Kratochvílova 624/43, Přerov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2016, č. j. -453, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2017, č. j. -616, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 28. 6. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost Libora Moješčíka. Toto podání trpělo vadami, jež bránily jeho meritornímu projednání. Zejména stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, stížnost tudíž byla sepsána stěžovatelem samotným a nadto k ní nebyly přiloženy kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Dne 10. 7. 2017 proto Ústavní soud vyzval stěžovatele k odstranění těchto vad. V reakci na tento přípis byla Ústavnímu soudu dne 3. 8. 2017 doručena plná moc, kterou stěžovatel k zastupování v řízení před Ústavním soudem udělil Mgr. Pavlu Andrlemu.

Ani poté však stěžovatelovo podání stále nesplňovalo náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud proto stěžovatele dne 8. 8. 2017 opětovně vyzval k odstranění vad podání, spočívajících v tom, že stížnost (vzdor udělené plné moci) nebyla sepsána advokátem a že k ní nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ). K odstranění vad určil stěžovateli soud lhůtu 10 dní.

Ústavnímu soud byla posléze - dne 11. 8. 2017 - doručena ústavní stížnost již podepsaná právním zástupcem stěžovatele. Ani po marném uplynutí této další lhůty k odstranění vad však nebyla Ústavnímu soudu doručena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (v tomto případě napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci).

Stěžovatel tak neodstranil vadu, na kterou byl Ústavním soudem výslovně upozorněn, a spočívající v tom, že ve smyslu ustanovení nepřiložil kopie rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva. Důvod, proč zákon výslovně stanoví i tento požadavek, přitom spočívá v tom, že - na rozdíl od některých řízení před obecnými soudy - právní úprava nezaručuje právo na "automatický" meritorní přezkum napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Z připojeného rozhodnutí o posledním opravném prostředku tak Ústavní soud teprve zpravidla zjistí, zda vůbec byly splněny procesní podmínky tohoto řízení (přípustnost a včasnost ústavní stížnosti), a také z něj plyne vymezení účastníků a vedlejších účastníků, s nimiž Ústavní soud komunikuje. Dále, ustanovení zakotvuje možnost odmítnutí návrhu pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Za situace, kdy však tato napadená rozhodnutí Ústavní soud k dispozici vůbec nemá, bez dalšího nelze provádět tento prvotní přezkum opodstatněnosti návrhu a potřebné kopie rozhodnutí by si musel vyžadovat namísto stěžovatele (kterého však tato zákonná povinnost výslovně stíhá!) Ústavní soud samotný.

Ústavnímu soudu proto nezbývá než konstatovat, že stěžovatelův návrh ani po dvojí výzvě k odstranění vad nesplňuje podmínky stanovené , a je tedy podáním vadným.

Ústavnímu soudu tak nezbylo než postupovat podle ustanovení a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2017

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj