Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1177/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti J. K., t. č. Věznice Ostrov nad Ohří, zastoupeného Mgr. Lucií Petránkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Fügnerovo nám. 1808/3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -636 ze dne 28. listopadu 2016 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -560 ze dne 26. srpna 2016, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel byl Krajským soudem v Plzni odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Toho se měl dopustit stručně řečeno tím, že v rodinném domě provozoval pěstírnu konopí, které ve velkém rozsahu dále zpracovával a uchovával za účelem jeho distribuce. Za tento zločin soud stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a trestu propadnutí věcí - vybavení pěstírny. Následné odvolání stěžovatele i státního zástupce Vrchní soud v Praze zamítl.

2. Proti rozhodnutím krajského a vrchního soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na nedotknutelnost obydlí, osobní svobodu, ukládání trestu pro zákonem stanovený trestný čin a presumpci neviny. Stěžovatel neměl možnost se účastnit domovní prohlídky, nebyl přítomen vážení výpěstků a shromažďování zabaveného vybavení. Není možné, aby z rostlin bylo sečteno téměř 18 Kg toxikomanicky využitelné drti. Námitkami proti nezákonnosti prohlídky se soudy nezabývaly. Stěžovateli nebylo ani prokázáno, že omamné a psychotropní látky vyráběl a přechovával pro jiného. To nelze dovozovat pouze z úvah soudu či množství rostlin, navíc byla část rostlin plesnivá a tudíž nevyužitelná. Stěžovatel navrhoval důkazy k prokázání, že rostliny měl pro vlastní léčebnou potřebu, ty však soudy opomenuly. Nadto byl stěžovatel po celou dobu řízení pod silným vlivem léků, soud se nijak nezabýval tím, zda je stěžovatel schopen vnímat trestní řízení.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh o nepřípustný.

4. Podle , platí, že je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

5. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání [stanovisko pléna sp. zn. ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.)]. Tento závěr platí i pro námitky uplatněné stěžovatelem, které mohou, s ohledem na citované stanovisko, být uplatněny i v dovolacím řízení.

6. Stanovisko pléna sp. zn. bylo řádně publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 40/2014 Sb., stěžovateli by tedy mělo být známo. Stěžovatel přesto podal ústavní stížnost přímo proti rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by dovolání řádně vyčerpal.

7. Z toho důvodu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ve spojení s jako návrh nepřípustný. Podle téhož zákona tudíž nelze stěžovateli přiznat žádanou náhradu nákladů zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2017

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj