Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2569/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Karel Šimko, zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Svornosti 2, Havířov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2017, č. j. -14330, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2017, č. j. -14425, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označených rozhodnutí, kterými soudy zamítly návrh stěžovatele (obžalovaný v trestním řízení) na opravu a doplnění protokolů z hlavního líčení podle ustanovení § 57 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je si sice vědom toho, že ústavní stížnost by měla být podána teprve proti meritorním rozhodnutím, nicméně domnívá se, že v daném případě dosáhlo porušení jeho práv takové intenzity, že je dán důvod pro zásah Ústavního soudu již v této fázi řízení.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny procesní podmínky řízení stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. V souladu s ustanovením věty před středníkem je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

4. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.

5. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná) konstatoval, že ústavní stížnost podle písm. d) y představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem ( ). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.

6. Ústavní stížnost lze zpravidla podat proti konečným a pravomocným meritorním rozhodnutím, a nikoliv proti dílčím procesním rozhodnutím, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

). Této okolnosti si je stěžovatel ostatně dobře vědom, jak plyne z ústavní stížnosti.

7. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci se však v nyní projednávaném případě nejedná. Stěžovatel totiž napadl procesní usnesení, která se týkají toliko zamítnutí návrhu na opravu a doplnění protokolů z hlavních líčení, přičemž je zřejmé, že ke skutečnému zásahu do jeho práv může v daném případě (potenciálně) dojít teprve tehdy, bude-li v jeho věci rozhodnuto pro něj nepříznivým způsobem, tzn. bude shledána jeho vina ze spáchání předmětného trestného činu a bude mu za to uložen trest (podobně viz např. usnesení ze dne 17. 2. 2015 nebo

ze dne 24. 10. 2013). Jak uvedl Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 3. 2012, je nepochybné, že námitky týkající se porušení práva na spravedlivý proces těmito procesními rozhodnutími mohou být vzneseny v rámci případného odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí ve věci samé.

8. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, proto Ústavní soud soudcem zpravodajem předložený návrh odmítl podle ustanovení jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2017

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj