Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1715/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky P - holding, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Evropská 810/136, zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. -28, a Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, č. j. -76, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka uzavřela dne 7. 10. 2010 kupní smlouvu, na základě které byla následně zapsána do katastru nemovitostí jako jediný vlastník pozemku parc. č. XX v katastrálním území Kbely. V únoru 2015 vedlejší účastník (Katastrální úřad pro hlavní město Prahu) vyrozuměl stěžovatelku, že z parcely č. p. XX vydělil parcelu číslo XY, u které vyznačil duplicitní záznam o vlastnictví stěžovatelky a Bedřicha Frey - Freyenfelse. Katastrální úřad tak učinil na základě zeměměřického zákresu pozemku parc. č. XZ v k. ú. Satalice (dnes parc. č. XY v k. ú. Kbely) do katastrální mapy.

Proti postupu katastrálního úřadu se stěžovatelka bránila zásahovou žalobou podle a násl. , . Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2016, č. j. -76, žalobu zamítl; uvedl, že právní úprava od 1. 1. 2012 neumožňuje provádět nové duplicitní zápisy o vlastnictví, avšak v případě stěžovatelky nejde o nový, nýbrž dříve zapsaný údaj, který byl v katastrálním operátu "skryt". Následnou stěžovatelčinu kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. -28. Kasační soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že postup katastrálního úřadu měl oporu v , o katastru nemovitostí (dále jen " ").

Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu i městského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 2. 6. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva vlastnit majetek podle a práva na soudní ochranu podle d. Katastrální úřad neměl pravomoc uvedenou v zákoně či vyhlášce, aby mohl fakticky rozdělit stěžovatelčin pozemek na dva. Obecné soudy tento postup posvětily, čímž porušily zásadu ve smyslu a 3 y. Obecné soudy neposuzovaly proporcionalitu zásahu katastrálního úřadu, ani nepřihlédly k listinám týkajícím se vlastnického práva Bedřicha Frey - Freyenfelse, které stěžovatelka předložila.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany nebyl dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily vyčerpávajícím, ústavně konformním způsobem, řádně se vypořádaly s námitkami stěžovatelky, které se týkaly především rozporu postupu katastrálního úřadu s platnou právní úpravou. Není pravdou, že by obecné soudy pochybily při výkladu zákona; ustanovení a ve spojení s , o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění účinném do 31. 3. 2017, stanoví pravomoc katastrálního úřadu, aby doplňoval do katastru nemovitostí pozemky evidované zjednodušeným způsobem i za situace, že bude nutné zapsat duplicitní vlastnictví (byť doposud evidované skrytě). Vyčleněním části pozemku stěžovatelky a zapsáním dvojího vlastnictví k této části postupoval katastrální úřad v souladu s příslušnou právní úpravou i proporcionálně, neboť šetřil stěžovatelčino vlastnické právo ke zbývající části rozdělené parcely. Postupem obecných soudu nebylo zasaženo do stěžovatelčina práva vlastnit majetek ani do práva na soudní ochranu, neboť předmětem řízení nebyla otázka faktického vlastnictví k pozemku, které je předmětem občanského soudního řízení, nýbrž duplicitní záznam v katastru nemovitostí vyplývající ze zjednodušené evidence.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu