Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 257/17

Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti R. H., nyní Vazební věznice P. O. Box 5/A2C, 140 57 Praha 4 - Pankrác, právně zastoupeného Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou, se sídlem Benediktská 690/7, 110 00 Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017 sp. zn. , proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. září 2016 č. j. -1838, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2014 sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. prosince 2013 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu bylo dne 26. ledna 2017 doručeno podání vlastnoručně sepsané stěžovatelem, které nesplňovalo veškeré náležitosti spočívající zejména v nedostatku právního zastoupení, a proto byl stěžovatel vyzván, aby odstranil vady podání. Toto podání bylo doplněno podáním právní zástupkyně stěžovatele dne 15. března 2017 a lze je tedy považovat za včas a řádně podaný návrh ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatel (dále též "odsouzený") se tímto návrhem domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen "") ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na osobní svobodu ve smyslu y a Úmluvy.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje:

Proti Romanu Hyskovi bylo u Obvodního soudu pro Prahu 5 vedeno trestní stíhání pod sp. zn. pro trestné činy ohrožování výchovy dítěte podle , odst. 3 písm. a), c) , výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle , odst. 2 , zneužití dítěte k výrobě pornografie podle , ohrožování výchovy dítěte podle , odst. 3 písm. a), c) , svádění k pohlavnímu styku podle , odst. 2 písm. a), d) , výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle , odst. 2 a pohlavního zneužití podle , odst. 2 . Za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Soud I. stupně si vyhradil podle § 230 odst. 2 trestního řádu rozhodnutí o zabezpečovací detenci do veřejného zasedání, ve kterém dne 17. prosince 2013 rozhodl usnesením, že se odsouzenému ukládá zabezpečovací detence. Toto usnesení ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2014 sp. zn. nabylo právní moci dne 11. února 2014.

Trestné činnosti se měl odsouzený ve stručnosti dopustit tím, že od poloviny roku 2011 do srpna 2012 navazoval kontakty nejméně s šesti chlapci mladšími patnácti let, se kterými provozoval homosexuální a pedofilní praktiky, při nichž je též fotografoval a natáčel na videozáznam, a fotografie a videozáznamy s pornografickou tématikou přechovával ve svém bytě a zpřístupňoval je nezletilým dětem.

Dne 20. 7. 2015 podal odsouzený u Obvodního soudu pro Prahu 5 návrh, aby bylo upuštěno od výkonu zabezpečovací detence před jejím započetím.

Usnesením ze dne 27. září 2016 sp. zn. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl podle § 356 odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 100 odst. 7 tr. zákoníku tak, že se od výkonu zabezpečovací detence neupouští.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. ledna 2017 sp. zn. stížnost odsouzeného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel setrvává, stejně jako v předchozím řízení, na tvrzení, že v jeho případě zabezpečovací detence neplní svůj účel a dále namítá nedostatky spočívající ve znaleckém zkoumání, provedeném v trestním řízení. Konkrétně namítá, že v průběhu hlavního líčení nebyl znalecký posudek proveden zákonným způsobem a znalecký posudek byl dle názoru stěžovatele vypracován nesprávně zvoleným znalcem.

IV.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (, 2 ,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "")

a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zčásti návrh nepřípustný ve smyslu

a zčásti návrh zjevně neopodstatněný

ve smyslu .

V části týkající se zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. prosince 2013 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2014 sp. zn. jde o návrh nepřípustný, neboť o těchto rozhodnutích již bylo Ústavním soudem rozhodnuto usnesením ze dne 5. 6. 2014

sp. zn.

. Nynější opakovaný návrh je navíc opožděný [ ].

V části, týkající se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017 č. j. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. září 2016 č. j. -1838, je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle ustanovení článku 83y (dále jen "") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud vždy připomíná, že mu v rovině tzv. jednoduchého práva nepřísluší zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , , y). Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno souladu s ústavními principy. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje zásadu minimalizace svých zásahů a tzv. zásadu sebeomezení při užívání svých kasačních pravomocí.

V projednávaném případě Ústavní soud důvod pro svůj kasační zásah neshledal, neboť nezjistil, že by obecné soudy v posuzované věci postupovaly v rozporu s ústavními pravidly.

V projednávané věci je třeba konstatovat, že stěžovatel svými námitkami, obsaženými v ústavní stížnosti, staví Ústavní soud do role další instance trestního soudnictví, jež tomuto orgánu nepřísluší. Ústavní soud po přezkoumání odůvodnění napadených rozhodnutí nezjistil na straně orgánů činných v trestním řízení žádná procesní pochybení, natož pochybení ústavněprávního rázu.

Rozhodnutí soudů jsou opřena o dostatečné důkazy, zejména o závěry znaleckých posudků MUDr. Vlastimila Tichého a prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., kteří byli přibráni v souladu se zákonnými ustanoveními tr. řádu. Obecné soudy konstatovaly, že nemají za to, že by pominuly okolnosti, pro něž byla zabezpečovací detence uložena. Soudy mají za to, že důvodnost zabezpečovací detence u osoby odsouzeného trvá, neboť je jí zabezpečena především ochrana společnosti před odsouzeným po dobu po výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, a jinou možnost ochrany společnosti před případným dalším pácháním trestné činnosti odsouzeným obecné soudy neshledaly.

Stěžovatelova námitka týkající se postupu znalce z oboru sexuologie prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., stran vyšetřování metodou penilní pletysmografie (falometrie), postrádá jakoukoliv ústavněprávní relevanci a Ústavní soud se jí nehodlá zabývat. Stěžovatelem předložené stanovisko Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) k používání falometrického vyšetření v České republice při posuzování věrohodnosti žádostí o mezinárodní ochranu se týká, jak již z názvu vyplývá, zcela odlišné situace a pro účely trestního řízení je irelevantní.

Ústavní soud má za to, že uvedeným způsobem učiněná skutková zjištění a právní závěry, jež obecné soudy z provedených důkazů dovodily, nepředstavují nepřípustný zásah do základních práv stěžovatele. K omezení jeho osobní svobody uložením a výkonem zabezpečovací detence dochází způsobem předpokládaným zákonem, a z důvodu ochrany společnosti v mezích článku 8 odst. 2y.

Je tak namístě shrnout, že stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl z části jako nepřípustnou podle ustanovení a z části jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu