Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2153/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Ing. Milana Vinklera, Vazební věznice P. O. BOX 28, Ostrava 1, právně zastoupeným Mgr. Bc. Kateřinou Mikuláškovou, advokátkou se sídlem 28. října 2663/150, Ostrava - Moravská Ostrava, proti jinému zásahu veřejné moci spočívajícím ve sdělení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017 sp. zn. a návrhu na přikázání Okresnímu soudu v Ostravě rozhodnout o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu ze dne 18. 5. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 11. 7. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož stěžovatel brojil proti jinému zásahu veřejné moci, spočívajícím ve sdělení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017 sp. zn. a návrhu na přikázání Okresnímu soudu v Ostravě rozhodnout o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu ze dne 18. 5. 2017.

Dne 6. 12. 2016 byl stěžovatel usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. - 99 vzat do vazby. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl svým usnesením ze dne 14. 2. 2017 č. j. -187. Dne 7. 4. 2017 podal stěžovatel žádost o propuštění z vazby na svobodu. Dne 26. 4. 2017 byla tato žádost usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. - 94 zamítnuta. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost.

Ještě předtím, než stížnostní soud o podaném opravném prostředku rozhodl, podal dne 18. 5. 2017 stěžovatel žádost o propuštění z vazby na svobodu, v níž dle svého tvrzení uvedl v příloze nové důvody pro propuštění z vazby. Dne 2. 6. 2017 sdělil soud dopisem stěžovateli, že se nebude zabývat jeho novou žádostí o propuštění, neboť v ní neuvedl nové důvody pro propuštění z vazby a usnesení ze dne 26. 4. 2017 č. j. - 94 dosud nenabylo právní moci.

Postup soudu považuje stěžovatel za rozporný s § 71a a § 119 odst. 1 tr. ř., jakož i s čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Okresní soud podle stěžovatele zcela ignoroval nové důvody, jež stěžovatel uvedl v příloze žádosti o propuštění z vazby na svobodu, a které dokazují porušení principu rovnosti zbraní uvalením extrémně nepřiměřeného a nerealistického důkazního břemene, nebo se týkají osobních poměrů a zdravotního stavu stěžovatele.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Při projednávání předmětné ústavní stížnosti se Ústavní soud nejprve zabýval právní povahou napadeného právního úkonu, přičemž dospěl k závěru, že jím nejsou upravována práva a povinnosti stěžovatele a že se jedná o tzv. jiný zásah veřejné moci.

Z ustanovení § 71a tr. ř. se podává, že "Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu. O takové žádosti musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby."

Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel si mohl další žádost o propuštění podat teprve po uplynutí třicetidenní lhůty od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby. Pokud stěžovatel podal tuto žádost před uplynutím zmíněné třicetidenní lhůty, mohl tak učinit pouze a jedině v případě, že by přednesl nové skutečnosti, mající vliv na trvání vazby. Tyto nové důvody měly být podle tvrzení stěžovatele sděleny soudu v příloze žádosti o propuštění z vazby. Z napadeného sdělení však nevyplývá, že by se okresní soud přílohou žádosti zabýval a že by alespoň výčtově uvedl, o jaké nové skutečnosti stěžovatel svoji žádost opírá. Případně zda byla příloha vůbec připojena. I za situace, že by obviněný své důvody pro propuštění z vazby pouze opakoval, je třeba se s tímto vypořádat. I když se soud, s poukazem na komentář k trestnímu řádu, vypořádal s návrhem stěžovatele pouhým sdělením, neznamená to, že by jeho postup mohl vycházet z libovůle. Takový postup je třeba okresnímu soudu vytknout.

Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ne každé porušení zákona představuje bez dalšího též zásah do základních práv a svobod. Předně není vůbec zřejmé, zda žádost o propuštění z vazby přílohu s jakýmikoli důvody obsahovala. Je značně netradiční nepojmout důvody žádosti do žádosti samotné a odkazovat na přílohu. Pochybnosti o existenci přílohy vyvolává i fakt, že ačkoli stěžovatel připojil k ústavní stížnosti svou žádost o propuštění z vazby, učinil tak bez tvrzené přílohy. Za této situace nepovažuje Ústavní soud pochybení okresního soudu za natolik závažné, že by mohlo zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný ( .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu