Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2208/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Z. Ř., zastoupené JUDr. Václavou Baudišovou, advokátkou se sídlem Tusarova 15/1269, 170 00 Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -126 ze dne 16. 5. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení , a d.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením č. j. -88 ze dne 10. 3. 2017 Obvodní soud pro Prahu 7 nařídil předběžné opatření, kterým upravil styk otce s nezletilou dcerou stěžovatelky tak, že je oprávněn stýkat se s ní každý sudý týden v roce od pátku 17:00 hodin do neděle 17:00 hodin s místem předání a převzetí nezletilé v jeho bydlišti. Rozhodl tak o návrhu otce, kterým se domáhal nařízení předběžného opatření, na jehož základě by byla matce uložena povinnost předat nezletilou do jeho péče. K odvolání otce Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí nalézacího soudu a návrhu otce vyhověl a upravil rozsah styku stěžovatelky s nezletilou.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka uvedla, že obvodní soud nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí a nedoručil jí návrh otce. Učinil tak až na žádost její právní zástupkyně, takže stěžovatelka ve svých podáních nemohla včas a přiměřeně reagovat na strategii navrhovatele, čímž dle ní byla porušena zásada kontradiktornosti řízení v neprospěch stěžovatelky. Městský soud pak měl dle názoru stěžovatelky zasáhnout do jejích základních práv tím, že nezletilou svěřil do péče otce a určil nepřiměřený rozsah styku nezletilé s ní. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno 13. 2. 2017 a je na samém počátku, usnesení dle stěžovatelky předjímá rozhodnutí ve věci samé a na dlouhou dobu fixuje nynější stav. Tyto své námitky stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře [srov. např. nález ze dne 21. 11. 2001

sp. zn.

(N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 12. 3. 2002

sp. zn.

či usnesení ze dne 6. 5. 2004

sp. zn.

] vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecných soudů. Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí obecných soudů o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem. I když Ústavní soud v judikatuře vyjádřil, že některá rozhodnutí prozatímní povahy lze podrobit ústavněprávnímu přezkumu, z povahy věci vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na nařízení nebo zrušení předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole. Deficit těchto základních podmínek Ústavní soud v napadeném rozhodnutí ovšem neshledal.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost v zásadě představuje snahu o revizi okolností, které vedly odvolací soud k závěru o nutnosti nařízení předběžného opatření v uvedeném rozsahu. Z odůvodnění jeho usnesení vyplývá, že důvodem pro vyhovění návrhu otce byl celkový přístup stěžovatelky k řešení dosavadní situace. Poznatky o něm soud nabyl nejen z rozhodnutí nalézacího soudu a jemu předcházejících zjištění, která již ve své době na postoj stěžovatelky ukazovala, ale též z vývoje vzájemné korespondence mezi rodiči, jakož i ze zprávy klinické psycholožky o psychologickém vyšetření nezletilé. Ze strany soudu nejde o projev svévole, který by si žádal zásah Ústavního soudu. Poukazuje-li stěžovatelka na dílčí procesní pochybení, ty se váží k rozhodnutí nalézacího soudu, jež ovšem bylo odvolacím soudem zcela změněno, fakticky nahrazeno. V odvolacím řízení přitom stěžovatelka měla všechen prostor k uplatnění své argumentace, přesto nebyla úspěšná. Nesouhlas s úvahami městského soudu však za dané situace ústavní stížnost důvodnou nečiní.

Z uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 10. srpna 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu