Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1259/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Letmo SK, s. r. o., se sídlem ve Slovenské republice, Banská Bytrica, Mládežnícka 8, zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1535/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -22 ze dne 31. ledna 2017, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -9 ze dne 15. září 2014 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -4 ze dne 11. června 2014, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení Miroslava Sejkory, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové v insolvenční věci vedlejšího účastníka odmítl přihlášku pohledávek stěžovatele pro opožděnost. Dospěl k závěru, že stěžovatelka nebyla známým věřitelem s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém ze členských států Evropské unie s výjimkou Dánska. Vedlejší účastník svůj dluh vůči této společnosti nezamlčel, protože uvedl předchozího věřitele a nemohl vědět o postoupení pohledávky. Stěžovatelka jako věřitel vešla ve známost až po lhůtě k přihlášení pohledávek, kterou promeškala. Vrchní soud v Praze rozhodnutí krajského soudu potvrdil s tím, že v řízení nebylo prokázáno, že by vedlejší účastník o postoupení pohledávky věděl. Za takového stavu nebylo možné stěžovatelku považovat za zamlčeného známého věřitele. Lhůta k přihlášení pohledávek tedy začala běžet i vůči stěžovatelce, která ji promeškala.

2. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost podle . Otázka rozhodná pro věc byla vyřešena usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 31. 5. 2012, č. 138/2012 Sb. NS. Věřitel dlužníka, o kterém do uplynutí propadné lhůty k podávání přihlášek nevyšlo v řízení nic najevo, není po tuto dobu pokládán za známého věřitele. Vejde-li následně ve známost, insolvenční správce a insolvenční soud jsou vůči němu povinni plnit informační povinnost, zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však nevrací. Od těchto závěrů nebyl důvod se v dovolacím řízení odchýlit.

3. Proti rozhodnutím Nejvyššího, vrchního a krajského soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že soud odmítl přihlášku pohledávky, aniž by proto byly splněny zákonné podmínky. Známému věřiteli nemůže lhůta k podání přihlášky počít běžet před doručení výzvy k podání přihlášky. Stěžovatelka přitom nebyla povinna dlužníku oznámit nabytí pohledávky bez zbytečného odkladu. Postoupení bylo dlužníku oznámeno ústně, což je zákonem připuštěný způsob. Princip přihlašování pohledávek ve lhůtě se nesmí dostat do rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení. Podle judikatury je v rozporu s touto zásadou odmítnutí přihlášky pohledávky, neboť se stěžovatelkou má být zacházeno jako s ostatními známými zahraničními věřiteli. Dosud neznámému zahraničnímu věřiteli tak lhůta k podání přihlášky může běžet teprve od doručení výzvy k podání přihlášky.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), nikoliv prosté zákonnosti. Postavení vrcholného soudního orgánu v otázkách zákonnosti náleží v nynější věci Nejvyššímu soudu, přičemž námitky stěžovatelky tuto zákonnou rovinu nepřesahují (shodně usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 5. 2017 vydané v jiné věci stěžovatelky).

6. Stěžovatelka pouze opakovala svou argumentaci z předchozího řízení, kterou neúspěšně uplatnila u odvolacího a dovolacího soudu. Přestože oba soudy vyšly z publikovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , stěžovatelka ústavní stížnost založila pouze na rozhodovací činnosti vrchních soudů a argumentaci dovolacího soudu nijak nezohlednila a nerozporovala. Napadená rozhodnutí přitom zjevně nejsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován a k případnému rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu stěžovatelka nic neuvedla.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu