Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2179/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Filipa Žufana, zastoupeného Mgr. Evou Hodákovou, advokátkou, sídlem Komenského nám. 56, Brandýs nad Labem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. května 2017 č. j. -103, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo uvedené v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 byl stěžovatel vyzván, aby do 3 dnů od jeho doručení na účet soudu zaplatil poplatek z dovolání ve výši 2 000 Kč, jak to stanoví položka 23.2. Sazebníku soudních poplatků.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na to, že mu Obvodní soud pro Prahu 9 vyměřil soudní poplatek za jím podané dovolání, kterým se domáhal přezkumu předchozích rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a namítl, že nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi soudů týkající se ukládání poplatkové povinnosti, čímž došlo k porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování a potažmo práva na spravedlivý proces, jakož i k porušení jeho práva na rovnocenný přístup k soudu, neboť v typově stejných případech není přístup k soudu podmiňován splněním poplatkové povinnosti.

4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle .

5. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je subsidiarita. S ní souvisí princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Po formální stránce se projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud za účelem ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod zasahoval až v okamžiku, kdy neexistují žádné jiné prostředky, kterými by mohl být protiústavní stav napraven a které stěžovatel v předcházejícím řízení, popř. řízeních, také uplatnil. Ústavní stížností tak lze - až na výjimky - napadat pravomocná rozhodnutí, jimiž se řízení končí, nikoliv rozhodnutí "dílčí", i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány.

6. Tyto principy se prosadí i v nyní souzené věci. Jak plyne ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. (124/2013 Sb., ST 35/69 SbNU 859, dostupné též na http://nalus.usoud.cz), tento soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost směřující pouze proti usnesení, jímž soud vyzývá účastníka řízení k zaplacení soudního poplatku, není přípustná. Důvodem je, že takové rozhodnutí není způsobilé bezprostředně způsobit zásah do základních práv a svobod poplatníka, kdy tento důsledek lze přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, případně usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Jinak řečeno, i když stěžovatel nemůže proti ústavní stížností napadenému usnesení podat odvolání, má v pokračujícím řízení k dispozici procesní prostředky, kterými může hájit svá práva, a proto ústavní stížnost nelze považovat za přípustný návrh.

7. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2017

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj