Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 863/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti O. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, zastoupeného JUDr. Janou Martinů, advokátkou se sídlem v Klášterci nad Ohří, Zahradní 253, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2017, č. j. -21, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. srpna 2016, č. j. -189, a proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. srpna 2015, č. j. -138, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , a d (dále jen " "), jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle , a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let do věznice s dozorem. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl, následné dovolání napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl.

Podle stěžovatele soudy rozhodly, aniž by odstranily nedostatky ve skutkovém zjištění, a tím i ve svých právních závěrech. Soudy nedostatečně zkoumaly věrohodnost výpovědi poškozeného, důkazy nebyly hodnoceny volně při zachování presumpce neviny a současném porušení zásady in dubio pro reo, podle které, existují-li jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného; vysoký stupeň podezření není sám osobě dostačující. Stěžovatel popsal rozpor ve výpovědi poškozeného bezprostředně po ohlášení trestného činu a při hlavním líčení, uvedl, že soudy nepřihlédly k výpovědím svědků vyvracejícím výpověď poškozeného, neprokázaly motiv stěžovatele ani to, kdo konflikt skutečně vyvolal. Také Nejvyšší soud uvedená pochybení v rozhodnutích soudů prvního a druhého stupně přehlédl.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) nepřezkoumává celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nepřehodnocuje dokazování soudů; na procesní postup soudů reaguje jen tehdy, pokud při použití trestně-procesních předpisů zasáhly ústavně zaručená základní práva stěžovatele - to však v projednávané věci Ústavní soud neshledal.

Stěžovatel sice namítá porušení svých zaručených práv obecnými soudy, fakticky však Ústavnímu soudu předložil alternativní verzi setkání s poškozeným, podle které to byl právě stěžovatel, kdo měl být napaden. Podle jeho přesvědčení měly soudy k jeho námitkám přihlédnout, měly mít dostatečné pochybnosti a měly věc posoudit jinak.

Podle Ústavního soudu však měly soudy dostatek podkladů pro rozhodnutí věci, nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu k tomu, aby při volném zhodnocení důkazů dospěl k jednoznačnému závěru o vině stěžovatele a naplnění konkrétní skutkové podstaty trestného činu. Postupem soudů nebyla porušena presumpce neviny ani zásada in dubio pro reo. Podle y jen zákon stanoví, jaké jednání je trestným činem a jaké sankce lze za jeho spáchání uložit; soudy postupovaly v souladu s právními předpisy, a proto nelze v jejich postupu shledat tvrzené pochybení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou novou námitku, kterou by se již dříve soudy zabývaly. Nejvyšší soud se v souladu s y ČR, podle které jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci, tvrzeným zásahem zabýval a také s odkazem na judikaturu Ústavního soudu správně vyhodnotil, že v řízení stěžovatel nebyl zkrácen ve svých právech. Na jeho rozhodnutí může Ústavní soud zcela odkázat.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu