Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
98046.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 3108/16
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila ve věci Adriana Portmanna, Ph.D., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016 č. j. 21 Cdo 3092/2016 -320 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016 č. j. 19 Co 397/2015 -298, o návrhu na vyloučení soudců Ústavního soudu JUDr. Jaroslava Fenyka a JUDr. Jana Filipa z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 3108/16
z důvodu jejich podjatosti, takto:
Soudci JUDr. Jaroslav Fenyk a JUDr. Jan Filip nejsou z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3108/16 vyloučeni.
Odůvodnění
Stěžovatel podal dne 16. 9. 2016 ústavní stížnost, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí, týkající se výsledků výběrového řízení na funkci ředitele Ústav u pro studium totalitních režimů (dále jen "Ústav ").
Dne 7. 10. 2016 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele, ve kterém prohlašuje podle § 37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), že odmítá soudce JUDr. Jaroslava Fenyka a JUDr. Jana Filipa, protože je považuje za podjaté. Odmítnutí odůvodňuje tím, že v jeho věci jde o výběrové řízení na ředitele Ústav u pro studium totalitních režimů a uvedení soudci jsou osobami, které by samy nemohly podle zákona zastávat ani funkci ředitele Ústav u, ani by nemohly být vedoucími zaměstnanci Ústav u přímo podřízeným řediteli. Stěžovatel proto má pochybnosti, zda by jmenovaní soudci s ohledem na jejich předchozí členství v Komunistické straně Československa, byli při rozhodování o obsazení funkce ředitele Ústav u nestranní, neboť jejich osobním zájmem by vzhledem k jejich minulosti mohlo být, aby Ústav neplnil své zákonem dané funkce a neodhaloval vlastní podíl těchto soudců na porušování lidských práv v Československu.
Oba soudci uvedli, že námitku stěžovatele považují za nedůvodnou.
Soudce JUDr. Jaroslav Fenyk ve vyjádření ze dne 16. 6. 2017 uvedl, že mu není známo, jaký podíl jeho údajné činnosti v minulosti by Ústav mohl odhalovat, což stěžovatel ani nekonkretizuje. Dále uvádí, že jako prokurátor vojenské prokuratury za minulého režimu pracoval pouhý 1 rok (předtím dva roky jako vyšetřovatel) a jeho činnost v tomto období byla opakovaně prověřována ze strany Národního bezpečnostního úřadu v souvislosti s rozhodováním o prověrce na práci s materiály ve stupni "přísně tajné", včetně jeho rozhodovací praxe. Nadto svůj postoj k archiváliím dal jasně najevo v souvislosti s nedávným rozhodováním v plenární věci
sp. zn. Pl. ÚS 3/14
.
Soudce Jan Filip ve vyjádření ze dne 20. 6. 2017 sdělil, že ke stěžovateli, jeho právnímu zástupci, ani k projednávané věci nemá žádný vztah, který by zakládal důvod pro jeho vyloučení z rozhodování o podané ústavní stížnosti, jak to předpokládá ustanovení § 36 odst. 1 a § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu .
Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 , dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, tj. stěžejního subjektivního, vypovídajícího o osobním přesvědčení soudce a jeho vztahu k projednávané věci a objektivního, které sleduje, zda je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o nepodjatosti soudce (srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 722/05
). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci přitom může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Za objektivní při tom nelze považovat, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení, nýbrž zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že konkrétní soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah (srov. nález
sp. zn. I. ÚS 370/04
).
V usnesení
sp. zn. IV. ÚS 682/09
Ústavní soud upozornil, že "Otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb. , kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem." (obdobně usnesení
sp. zn. II. ÚS 1436/11
). Lze tak dovodit, že - bez ohledu na předmět ústavní stížnosti - členství soudce v KSČ před listopadem roku 1989 samo o sobě nezakládá důvod pochybovat o jeho podjatosti. Důvodem vyloučení pro podjatost by bylo prokázání, že vedle samotného členství v KSČ existují i další závažné okolnosti, které zavdávají důvod pochybovat o soudcově nepodjatosti (např. osobní a konkrétně určený zájem soudce na výsledku řízení).
Ústavní soud neshledal žádné zjistitelné skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudců JUDr. Jaroslava Fenyka a JUDr. Jana Filipa. Výtky stěžovatele mají pouze obecný charakter, váží se především ke komunistické ideologii, přičemž žádné konkrétní námitky ve vztahu k osobám soudců a jejich angažovanosti v komunistické straně, z nichž by bylo možné dovodit předpokládanou obavu z jejich podjatosti v projednávané věci, stěžovatel nevznáší. Námitky stěžovatele tak ani z objektivního úhlu pohledu nejsou samy o sobě dostačující vyvolat pochybnosti o nestrannosti obou soudců.
Ústavní soud proto konstatuje, že soudci JUDr. Jaroslav Fenyk a JUDr. Jan Filip nemají k věci ani ke stěžovateli z hlediska ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu žádný významný vztah, který by mohl představovat důvod pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, přičemž ani vznesené námitky stěžovatele nemohou být ve smyslu uvedeného ustanovení důvodem pro vyloučení těchto soudců. Návrh stěžovatele na vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování ve věci
sp. zn. III. ÚS 3108/16
byl proto zamítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu