Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
98077.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 1508/17
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2017, č. j. 9 Afs 349/2016 -34, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2016, č. j. 15 Af 63/2016 -32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 15. 5. 2017, doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2017 a označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl shora uvedená soudní rozhodnutí, a to pro porušení svého práva na spravedlivý proces. Současně navrhl, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky". V rámci svého podání stěžovatel uvádí, že je posílá náhradní elektronickou cestou z důvodu poruchy faxu a žádá o prominutí nezávisle na jeho vůli a zcela nečekaně nastalého mírného zpoždění v odeslání.
Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den (srov. § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 57 odst. 2 občanského soudního řádu ). Lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní, což znamená, že je třeba nejpozději poslední den jejího trvání podání odevzdat orgánu, který má povinnost je doručit, nebo učinit úkon u soudu (srov. § 57 odst. 3 občanského soudního řádu ).
Ústavní soud vlastní úřední činností zjistil, že v nyní posuzované věci bylo napadené usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovateli doručeno dne 3. 3. 2017 a poslední den lhůty k podání ústavní stížnosti připadl tedy na den 3. 5. 2017. Zmeškání zákonné dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti, která byla sepsána až 15. 5. 2017, Ústavní soud nemůže prominout, neboť je vázán kogentním ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu .
Nad rámec uvedeného Ústavní soud poukazuje rovněž na to, že podání stěžovatele nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ani proto, že trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků, především pak stěžovatel nebyl pro řízení zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ). Přitom z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu vedl (např.
sp. zn. II. ÚS 1845/10
,
,
,
), se podává, že tento postup (jímž vědomě nedodržuje požadavek povinného zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění nedostatků návrhu.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2017
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu