Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1364/16

Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti MAJOR REAL s. r. o., IČ: 24288730, se sídlem Holečkova 619/59, 150 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem Zarámí 4077, 760 01 Zlín, proti usnesení soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, ze dne 15. ledna 2016 č. j. 137 EX 305/14-43 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2016 č. j. -51, za účasti: 1) JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov a 2) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obchodní společnost MAJOR REAL s. r. o. (dále rovněž "stěžovatelka" nebo "povinná") podanou ústavní stížností namítá porušení (právo na soudní a jinou právní ochranu) a d (právo na zákonného soudce a práva účastníka řízení), y (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces) a porušení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (rovnost účastníků řízení, veřejnost rozhodování nezávislých a nestranných soudů).

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje:

U soudního exekutora JUDr. Petra Kociána (dál jen "soudní exekutor") z Exekutorského úřadu Brno - venkov pod sp. zn. 137 EX 305/14 je vedeno exekuční řízení ve věci oprávněného Kamila Pochylého proti povinné o částku 13,529.379,08 Kč s příslušenstvím.

Usnesením soudního exekutora ze dne 15. 1. 2016 č. j. 137 EX 305/14- 43 byla povinné uložena pořádková pokuta ve výši 50 000,- Kč, neboť povinná tím, že i přes opakované výzvy soudního exekutora mu nepředložila nájemní smlouvy k prostorám v budově č. p. X v kat. území Malenovice u Zlína, na které je vedena exekuce, hrubě ztěžovala postup exekučního řízení.

Městský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 17. 2. 2016 č. j. -51 usnesení soudního exekutora změnil jen ohledně částky, kterou snížil na 30 000,- Kč, jinak rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. Městský soud námitky povinné, že jí zákon neukládá povinnost nájemní smlouvy předložit, ale pouze sdělit, kdo má k nemovitosti nájemní právo, neboť je vázána smluvní podmínkou mlčenlivosti, neshledal důvodnými. S odkazem na ustanovení a , odst. 2 městský soud dospěl k závěru, že povinná povinnost předložit nájemní smlouvy exekutorovi má, a nedostatek součinnosti povinné vedla k prodlevě v probíhajícím exekučním řízení.

III.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s uložením pořádkové pokuty.

Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla nezákonně donucována k porušení smluvní povinnosti mlčenlivosti, která pro ni jako pronajímatelku údajně vyplývala z nájemní smlouvy uzavřené s nájemci. Soudní exekutor a odvolací soud podle názoru stěžovatelky vadně interpretovali ust. a , čímž porušili její základní právo na spravedlivý proces.

IV.

Ústavní soud se nejprve zabýval projednávanou ústavní stížností z hlediska splnění procesních předpokladů , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost tyto náležitosti a podmínky splňuje.

V.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Je nutné zdůraznit, že Ústavní soud již mnohokrát upozornil ve své judikatuře, že není povolán k přezkumu zákonnosti rozhodnutí veřejné moci v rovině podústavního práva, ale jeho úkolem je zajistit, aby napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudního exekutora a odvolacího soudu a neshledal v nich žádné závady, jež by dosahovaly ústavněprávní dimenze. Napadená rozhodnutí jsou náležitě odůvodněna a nevykazují žádné ústavněprávní deficity.

Ke stěžovatelčině polemice s právními závěry napadených rozhodnutí Ústavní soud připomíná, že ani nesprávná resp. jím nesdílená interpretace podústavního práva obecnými soudy zásadně nemůže založit porušení základního práva na spravedlivý proces. Taková interpretace by mohla být důvodem kasačního rozhodnutí pouze tehdy, pokud by excesivně vybočovala z pravidel logického výkladu nebo z ustálené judikatury a tím zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv (srov. nález ze dne 29. 5. 1997

sp. zn.

). K takovému interpretačnímu pochybení v projednávaném případě dle přesvědčení Ústavního soudu nedošlo.

Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal jakékoliv relevantní skutečnosti, naznačující porušení základního práva na spravedlivý proces v tom smyslu, jak je vykládán ustálenou judikaturou Ústavního soudu. Lze konstatovat, že napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána příslušnými orgány, nejeví jakékoliv známky svévole a dostatečně uvádějí důvody, na nichž byla založena.

Nad rámec řečeného lze k dílčím námitkám stěžovatelky ještě uvést:

Při shromažďování všech podkladů a listin bere pověřený soudní exekutor v úvahu stanovený cíl, prodej nemovitosti a jejího příslušenství. V této souvislosti, jak připomněl městský soud, jsou úkony soudního exekutora ve smyslu ustanovení , exekuční řád, v platném znění, považovány za úkony soudu, při objasňování a zjišťování skutkového stavu předmětné věci.

Jestliže soud, resp. soudní exekutor má rozhodnout podle ustanovení , musí mu být známa nejen věcná břemena zapsaná v operátech katastru nemovitostí, resp. jiná věcná práva zde zapsaná, ale i nájemní práva spojená s předmětnou nemovitostí. K takovému rozhodnutí samozřejmě nepostačí oznámení povinného o tom, kdo má k předmětné nemovitosti právo nájmu [ ], ale tuto skutečnost je nutné doložit příslušnou nájemní smlouvou. Ústavní soud pokládá závěr odvolacího soudu, že povinný je povinen předložit soudnímu exekutorovi nájemní smlouvu a že se této povinnosti nemůže zbavit odkazem na obchodní tajemství vyplývající z uzavřené smlouvy, za ústavně konformní. Opačný názor, zastávaný stěžovatelkou, by vedl ke znemožnění exekuce.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu