Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 510/17

Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CG HOLDING, s. r. o., IČ: 24657344, se sídlem Praha 2 - Vinohrady, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Vinohradská 30, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016 č. j. -181 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 3. 2016 č. j. -160, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 17. 2. 2017 CG Holding, s. r. o. (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem

a) konstatoval, že v záhlaví uvedeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 9, vydaným v řízení o náhradu nemajetkové újmy ve výši 103 332,92 Kč s příslušenstvím, podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen " "), proti České republice - Českému telekomunikačnímu úřadu se sídlem v Praze (dále jen "žalovaná"), byla porušena základní práva a svobody dle a y (dále jen " "), , , , a d (dále jen " "), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a

b) toto rozhodnutí, jakož i v záhlaví uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze, ve výrocích II o nákladech řízení mezi účastníky, zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Žalobkyně zakoupila od společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s. v červenci 2010 portfolio pohledávek; v srpnu 2010 uplatnila u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ") více než 800 návrhů na zaplacení dlužných částek z titulu neuhrazených smluvních pokut. Následně se žalobkyně v řízení před civilními soudy domáhala odškodnění nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou správních řízení zahájených na základě řady jejích návrhů podaných v srpnu 2010 u ČTÚ.

Dne 7. 3. 2016 rozsudkem č. j. -160 Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "nalézací soud") žalobu o zaplacení částky 103 332,92 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 5 260 Kč (výrok II). Podle nalézacího soudu délka správních řízení byla ve všech případech jednoznačně překročena, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu. Po posouzení jednotlivých kritérií ve smyslu stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky Cpj 206/2010 nalézací soud dospěl k závěru, že újmu vzniklou nesprávným úředním postupem žalobkyni plně kompenzovala omluva předsedy rady ČTÚ ze dne 30. 5. 2012, doručená právnímu zástupci žalobkyně dne 4. 6. 2012. O nákladech řízení nalézací soud rozhodl podle

Dne 7. 12. 2016 usnesením č. j. -181 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") odvolání žalobkyně proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 7. 3. 2016 č. j. -160 odmítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč. Odvolací soud konstatoval, že odvolání žalobkyně, které směřovalo pouze proti nákladovému výroku napadeného rozsudku nalézacího soudu, v této věci nebylo přípustné, neboť žalobkyně učinila předmětem řízení celkem 34 nároků, z nichž žádný nepřesahoval limit stanovený v , a stejně tak ani částka přiznaná nalézacím soudem žalované na nákladech řízení ve výši 5 260 Kč tento limit nepřesahovala.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že nalézací soud i odvolací soud ve výroku o nákladech řízení porušily právo na spravedlivý proces dle y, y a Úmluvy. Tvrzeného porušení se nalézací soud dopustil tím, že výši těchto nákladů stanovil zjevně nesprávně a v přímém rozporu s ustanovením vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , a oba soudy pak věcně nesprávným posouzením nároku žalované na náhradu nákladů řízení, rozporným i s judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatelka byla toho názoru, že žalované neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť byla k hájení svých zájmů vybavena příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že v podstatě totožnou ústavní stížnost stěžovatelky již projednával (též) pod

sp. zn.

, a jako zjevně neopodstatněnou ji odmítl usnesením ze dne 1. 3. 2016. V nyní projednávané věci stěžovatelky však neshledal jakýkoliv důvod se od svých závěrů uvedených v citovaném usnesení odchýlit. Proto mu nezbývá než opakovat, že k ústavním stížnostem proti nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů ve své judikatuře Ústavní soud standardně připomíná, že k ústavněprávnímu přezkumu přistupuje velmi zdrženlivě, neboť je třeba respektovat ústavní principy nezávislosti soudů a soudců zakotvené v a y, y a Úmluvy.

Je tudíž úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní zákonná pravidla procesní a hmotněprávní povahy; navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech skutkových okolností konkrétního případu. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovují obecnému požadavku procesní spravedlivosti obsaženému v článku 36 a násl. y resp. Úmluvy.

V posuzovaném případě Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů žádná pochybení dosahující ústavněprávní úrovně.

Důvody, pro které nalézací soud a odvolací soud aplikovaly relevantní zákonná ustanovení o náhradě nákladů řízení, byly přehledně a zcela srozumitelně v jejich rozhodnutích vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s dostatečně odůvodněnými nákladovými výroky nalézacího soudu a odvolacího soudu, přičemž stěžovatelčiny vývody důvod ke kasaci stěžovaných rozhodnutí založit nemohly.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu