Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1683/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Milana Vinklera, t. č. ve Vazební věznici Brno, zastoupeného Mgr. Bc. Kateřinou Mikuláškovou, advokátkou, se sídlem 28. října 2663/150, Ostrava - Moravská Ostrava, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 21. března 2014 pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 3. 2017 se stěžovatel s odvoláním na , a 2, a d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce a Policii České republiky zakáže pokračovat v porušování jeho základních práv a přikáže jí vydat věci zajištěné při domovní prohlídce provedené dne 17. 4. 2014.

2. Usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 23. 5. 2017 byla tato ústavní stížnost stěžovatele podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené . Ústavní soud v něm s odkazem na svou judikaturu konstatoval, že ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce je třeba podat v subjektivní dvouměsíční lhůtě i v objektivní jednoroční lhůtě stanovené ustanovením . Protože napadený příkaz k domovní prohlídce byl vydán dne 21. 3. 2014 a samotná domovní prohlídka byla provedena dne 17. 4. 2014, Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost, odeslaná datovou zprávou dne 3. 3. 2017, byla podána po uplynutí objektivní jednoroční lhůty.

3. Dne 26. 5. 2017 Ústavní soud obdržel podání stěžovatele nazvané jako "Dodatek k ústavní stížnosti podané dne 3. 3. 2017,

sp. zn.

proti: Příkazu k domovní prohlídce dle § 83 odst. 1 tr. řádu, vydaného soudcem Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 21. 3. 2014, sp. zn. , ve věci vedené pod sp. zn. NCOZ-1118/TČ-2016-417704". V tomto podání je na úvod uvedeno, že jím stěžovatel doplňuje ústavní stížnost podanou dne 3. 3. 2017,

sp. zn.

, o repliku s několika argumenty pro přesvědčivý závěr, že účinky plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016,

sp. zn.

se vztahují na celé trestní řízení stěžovatele, kdy v rámci přípravného řízení byly orgány činné v trestním řízení povinny určovat místní příslušnost zajišťovacích institutů v souladu s ustanovením § 18 tr. řádu, tedy včetně příkazu k domovní prohlídce dle § 83 odst. 1 tr. řádu vydaného dne 21. 3. 2014 místně nepříslušným soudcem Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. .

4. Jak Ústavní soud ověřil ze spisu

sp. zn.

, bylo do něho původně podání stěžovatele uvedené pod bodem 3 zažurnalizováno. Poté, co stěžovatel prostřednictvím své právní zástupkyně v podání ze dne 30. 5. 2017 sdělil, že podání zaslané Ústavnímu soudu dne 26. 5. 2017 bylo omylem označeno jako dodatek ke

sp. zn.

, přičemž ve skutečnosti bylo dodatkem ke

sp. zn.

, bylo ze spisu

sp. zn.

vyčleněno a s ohledem na to, že řízení vedené pod

sp. zn.

již bylo ukončeno, bylo zapsáno jako nový návrh pod

sp. zn.

.

5. Ústavní soud byl povinen (stejně jako v řízení vedeném pod

sp. zn.

) v prvé řadě prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené , což je základní předpoklad pro to, aby se mohl napadenou věcí zabývat meritorně. Vzhledem k tomu, že i dodatek k ústavní stížnosti ze dne 26. 5. 2017 napadal příkaz k domovní prohlídce ze dne 21. 3. 2014 a postup policejního orgánu při jejím provedení dne 17. 4. 2014, Ústavnímu soudu nezbylo, než jej posoudit stejně jako ústavní stížnost, k níž byl podán, a s níž sdílí svůj osud, tedy jako podaný po uplynutí objektivní lhůty stanovené ustanovením .

6. Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení a podání stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako opožděně podané.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2017

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj