Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1750/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti P. P., zastoupené Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -31 ze dne 21. 3. 2017, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 9. 8. 2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. ze dne 12. 5. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných , a d.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatelka byla ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 uznána vinnou přečinem pojistného podvodu podle , za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem v trvání dvou let. Uvedeného přečinu se měla dopustit ve zkratce tím, že při likvidaci pojistné události vědomě předložila pojišťovně nepravdivé údaje, a to v podobě nabývacích dokladů ke kobercům, jež byly při pojistné události poškozeny. Odvolací soud ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelčino odvolání zamítl, dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost, v níž namítá, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Nalézacímu soudu stěžovatelka vyčítá, že neprovedl důkaz výslechem prodavače, který vystavoval paragony, jejichž falšování představovalo základ skutku. Dle stěžovatelky lze na základě provedeného dokazování dospět i k verzi, že do účetnictví provozovatele prodejny byly založeny jiné paragony, než byly předány stěžovatelce. Vyslechnutý provozovatel nemohl dosvědčit, jaké paragony byly prodavačem vydány, ani potvrdit pravost paragonu. Dle stěžovatelky tak nebylo prokázáno, že pojišťovně sdělila nepravdivé údaje.

Dále stěžovatelka namítá, že se Nejvyšší soud neřídil vlastní judikaturou, konkrétně pak usnesením sp. zn. ze dne 23. 1. 2008, podle něhož z hlediska naplnění skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu musí být nepravdivé údaje, jež jsou pachatelem uváděny, relevantní pro pojistnou smlouvu nebo nárok z ní uplatněný. Tak tomu ale údajně v nyní posuzované věci nebylo.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Pravomoc Ústavního soudu zasahovat do trestního řízení je striktně omezena na případy, v nichž došlo k porušení základních práv účastníků řízení. Posouzení viny a vyměření trestu je věcí obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší tuto činnost z hlediska zákonnosti a věcné správnosti hodnotit, ani kdyby se s jejich závěry neztotožňoval. Pouze zjevné excesy v procesu provádění a hodnocení důkazů, spočívající v absenci jakékoliv logické či skutkové opory pro závěry rozhodujících soudů, by byl Ústavní soud příslušný napravit zrušením napadených rozhodnutí.

V projednávané věci si soudy obstaraly dostatečné množství důkazů, které hodnotily samostatně i ve vzájemné souvislosti, a dospěly k přesvědčivému závěru o stěžovatelčině vině. Z důkazů jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka pojišťovně předložila paragony, které byly oproti paragonům uchovaným u provozovatele prodejny pozměněny tak, aby se zvýšila cena koberců a aby byly označeny za koberce "perské". Soudy se přitom rozporem mezi uvedenými paragony důkladně zabývaly a stěžovatelčinu obranu (tedy že "chyba" mohla spočívat na straně prodávajícího) jednoznačně vyvrátily. Na jejich rozhodnutí tak postačí pro stručnost odkázat (viz str. 7 rozsudku obvodního soudu, případně i str. 7 usnesení odvolacího soudu). Z napadených rozhodnutí je též patrné, proč soudy měly za nadbytečné provádět výslech prodavače, který koberce stěžovatelce prodal (str. 7 usnesení odvolacího soudu).

Neopodstatněné jsou i námitky stran údajného nerespektování judikatury Nejvyššího soudu. Dovolací soud ve svém usnesení (str. 6) přiléhavě vysvětlil, že údaje, které pojišťovně sdělila, byly z hlediska pojistné události významné, o čemž ani dle názoru Ústavního soudu nemůže být sebemenších pochyb.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2017

Ludvík David v. r.

předseda senátu