Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1469/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti ORSEA, spol. s r. o., se sídlem ve Zlíně, Nábřeží 599, zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 16. 2. 2017, č. j. -84, a Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2016, č. j. -38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. -84, vázán právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2016, č. j. -38, kterým byl zrušen jeho předchozí rozsudek v dané věci, zamítl žalobu stěžovatelky na vyslovení nezákonnosti zásahu Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj spočívajícího v nevyplacení pohledávky ve výši 3 000 000 Kč jako uvolněného zajištění daně; stěžovatelka současně požadovala, aby soud celnímu úřadu přikázal vyplacení finančních prostředků. Proti oběma rozsudkům se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 12. 5. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do vlastnického práva podle d, který spatřuje v závěru soudů, že daný nárok nebylo možno postoupit z osoby, která prostředky složila do zajištění, na stěžovatelku, a ta se proto ani nemůže domáhat jejich vydání.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná podle téhož zákona. Ústavní soud zohlednil, že podle je nepřípustná kasační stížnost proti rozsudku, jímž přezkumný soud rozhodl znovu poté, co bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno, a v novém rozhodnutí byl plně vázán právním názorem kasačního soudu. Stěžovatelka proto byla oprávněna brojit přímo u Ústavního soudu; podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení neshledal.

Obecné soudy nevykročily z ústavního rámce rozhodovací činnosti co do nosného právního závěru, proti kterému stěžovatelka brojila již v řízení před nimi a na jehož zpochybnění postavila i svoji ústavní stížnost. Vyšly z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (především z usnesení ze dne 9. 2. 2005, č. j. -140, či rozsudku ze dne 24. 1. 2013, č. j. -52, 2854/2013 Sb. NSS), která staví na premise, že soukromoprávním úkonem nelze měnit obsah ani subjekty veřejnoprávního vztahu. Není proto možné převádět (jednotlivá) veřejná subjektivní práva nebo povinnosti na jiného prostředky soukromého práva a správní orgány či soudy nemohou jednat s jiným než původním účastníkem, ledaže by došlo k univerzální sukcesi či specifickému hromadnému převodu práv a povinností (typicky při prodeji podniku) a soud rozhodl, že v řízení bude pokračováno s právním nástupcem.

Soudy uzavřely, že předmětný veřejnoprávní nárok, spočívající ve vrácení finančních prostředků poté, co byly uvolněny ze zajištění ve smyslu a navazujících ustanovení , o spotřebních daních, v tehdy účinném znění, nebylo možno soukromoprávně postoupit z osoby, která tyto prostředky složila do zajištění, na třetí osobu - stěžovatelku. Stěžovatelka se tak vůbec nemohla stát majitelem pohledávky (resp. nabyvatelem nároku), a již proto nebylo možno její žalobě vyhovět.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu