Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1606/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Jiřího Matějovského, zastoupeného JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. -131, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2014, č. j. -96, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudkem ze dne 4. 9. 2014, č. j. -96, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, č. j. -13, kterým byla vyslovena neúčinnost převodu 14 500 000 Kč z účtu insolvenčního dlužníka na účet stěžovatele a stěžovateli uložena povinnost zaplatit částku do majetkové podstaty dlužníka. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2017, č. j. -131, zamítl dovolání stěžovatele proti meritorním výrokům rozsudku vrchního soudu.

Proti rozhodnutím dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 23. 5. 2017 a navrhuje jejich zrušení; s ústavní stížností spojil návrh na zrušení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), podle kterého mají povinnost vydat do majetkové podstaty plnění z neúčinných právních úkonů osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něj měly prospěch. Stěžovatel namítá zásah do vlastnického práva podle a do práva na spravedlivý proces podle a navazujících ustanoveníd, který spatřuje v závěru obecných soudů, že v případě převodu předmětné částky šlo o neúčinný právní úkon.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti - žádné pochybení tohoto druhu neshledal.

Obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily svůj závěr, že převod 14 500 000 Kč z účtu insolvenčního dlužníka na účet stěžovatele je neúčinným právním úkonem (jednáním) ve smyslu a navazujících ustanovení . Vyšly ze skutkových zjištění, že částka měla představovat úhradu za převod obchodního podílu stěžovatele v dlužníkovi na třetí osobu, která ovšem nebyla provedena nabyvatelem obchodního podílu, ale z účtu dlužníka dne 2. 1. 2008; následně dne 9. 1. 2008 zanikla funkce stěžovatele jako jednatele dlužníka a 5. 2. 2008 bylo ohledně dlužníka zahájeno insolvenční řízení.

Soudy konstatovaly, že vyplacení částky z účtu dlužníka ve prospěch stěžovatele bylo odporovatelným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění ve smyslu , jímž bylo zkráceno jmění dlužníka a elementárně zkráceny možnosti uspokojení jeho věřitelů, ba co víc, právě v důsledku této nepodložené výplaty na účet stěžovatele jako tehdejšího jednatele dlužníka byl fakticky způsoben jeho úpadek. Soudy uzavřely, že jednání naplňuje veškeré zákonné předpoklady neúčinného právního úkonu a uložily stěžovateli vydat (vrátit) toto plnění do majetkové podstaty dlužníka v souladu s .

Na základě uvedených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud a jímž stěžovatel navrhuje zrušení podkladového ustanovení zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu