Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 958/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Clive Dennis Thomas, zastoupeného Mgr. Danielem Rejmanem, advokátem se sídlem U Prašné brány 3, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 20. 1. 2017, č. j. -91, a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudní exekutorkou Mgr. Simonou Kiselovou, Exekutorský úřad Karviná, ze dne 8. 12. 2016, č. j. 171 EX 00633/16-100, za účasti Okresního soudu Praha - západ a soudní exekutorky Mgr. Simony Kiselové, Exekutorský úřad Karviná, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost ve smyslu písm. d)y (dále jen "") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatel se jí domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho práva na spravedlivý proces podle násl.y základních práv svobod (dále jen ""), y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví dle y.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, vyplývá, že napadeným příkazem k úhradě nákladů exekuce byla určena výše nákladů exekuce částkou 94.936,60 Kč a výše nákladů oprávněného částkou 13.382,60 Kč. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel jako povinný námitky. V nich, stejně jako v ústavní stížnosti, uvedl, že zaplatil jistotu na vymáhanou pohledávku, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Dle pokynu soudního exekutora tedy zaplatil částku 607.991,50 Kč, a to dne 4. 5. 2016; později doplatil úrok z prodlení ve výši 771,88 Kč. Exekutorka mu přitom potvrdila, že částka 607.991,50 Kč pokrývá celý dluh, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného.

3. K námitkám stěžovatele se exekutorka vyjádřila tak, že vymáhaná pohledávka byla povinnému vyčíslena ke dni 28. 4. 2016; stěžovatel ji však zaplatil až dne 4. 5. 2016, čímž však došlo k navýšení úroků z prodlení o částku 771,88 Kč. Úrok z prodlení pak stěžovatel doplatil až ke dni 28. 12. 2016, tedy po marném uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění.

4. V odůvodnění svého usnesení okresní soud uvedl, že v posuzovaném případě stěžovatel jako povinný po výzvě exekutorky nezaplatil celou vymáhanou částku včas a vznikl mu tak nedoplatek v části úroků z prodlení. Výzva k plnění přitom obsahovala jednoznačné určení, ke kterému datu je úrok z prodlení vyjádřen. Lhůta k plnění s výhodou snížených nákladů exekuce podle ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu stěžovateli skončila dne 23. 5. 2016, když ale stěžovatel vymáhanou pohledávku zaplatil až dne 28. 12. 2016. Za takových okolností se ovšem podle okresního soudu nemůže uplatnit pravidlo o snížených nákladech exekuce a odměnu za provedení exekuce je třeba stanovit v plné výši.

5. Stěžovatel uvedená rozhodnutí považuje za nespravedlivá, neboť ve svém důsledku mu bylo přičteno k tíži, že spoléhal na ubezpečení ze strany exekutorky, že vyčíslená jistota, kterou jí zaplatil, představuje částku postačující k umoření celé výše exekuční pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekutora a nákladů oprávněné. Následné vyměření dodatečných úroků z prodlení stěžovatel nečekal a pod tíhou řešení zdravotních problémů opomenul provést jejich úhradu neprodleně poté, co byl o jejich vyměření soudní exekutorkou informován. Příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž soudní exekutorka vyčíslila dosavadní celkové náklady exekuce na částku 108.319,20 Kč, z níž stěžovateli uložila povinnost doplatit částku 51.725,87 Kč, svědčí nadto údajně o tom, že soudní exekutorce šlo v rámci provádění exekuce nikoliv o výkon služby pro oprávněnou, ale především o osobní prospěch sledující získání co nejvyšší odměny od stěžovatele jako povinného. Stěžovatel pak příkladmo odkazuje na relevantní judikaturu Ústavního soudu a dovozuje z ní, že postup soudní exekutorky - a potažmo i exekučního soudu, jenž nezjednal v návaznosti na projednávané námitky nápravu - nebyl veden zásadou proporcionality, v důsledku čehož byla stěžovateli způsobena vážná újma na základních právech.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal, neboť zvážil argumenty obsažené v ústavní stížnosti, konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud především uvádí, že z ústavní stížností napadeného usnesení okresního soudu vyplývá, že stěžovatel zaplatil opožděně nejen vymáhanou pohledávku (včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného), nýbrž i úroky z prodlení, které díky opožděné platbě pohledávky, nákladů exekuce a nákladů oprávněného vznikly. Není tedy správné tvrzení stěžovatele, že soudní exekutorka "sama od sebe" stěžovateli doměřila dodatečně úroky z prodlení, s nimiž nemohl počítat. Stěžovatel totiž svým vlastním prodlením způsobil nejen to, že musel platit úroky z prodlení, ale hlavně se zbavil beneficia snížených nákladů exekuce ve smyslu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů. Proto se odměna exekutorky nesnižovala na polovinu, ale činila 15 % z vymožené pohledávky. S prodlením stěžovatele však původní výzva soudní exekutorky nepočítala a počítat nemohla, což se projevilo v následném nedoplatku stěžovatele na náhradě nákladů exekuce. Povinnost doplatit shora uvedenou částku tedy byla stěžovateli i podle Ústavního soudu uložena v souladu s právem, napadená rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněna a ani v žádném jiném směru Ústavní soud nezjistil žádnou indicii, která by ho mohla vést k názoru zpochybňujícímu jejich ústavní souladnost.

8. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatel dovolává, jimi porušeny nebyly. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2017

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu