Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
97845.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 1392/17
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti PAR-CELL Kft., sídlem Ibolya utca 27, Páty, Maďarská republika, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem, sídlem Sekaninova 1204/36, Praha 2 - Nusle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2017 č. j. 30 Cdo 5968/2016 -70, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2016 č. j. 12 Co 91/2016 -58 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. ledna 2016 č. j. 26 C 47/2015 -46, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 237 a § 239 občanského soudního řádu , za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republik y stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena ustanovení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobo d; ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na zrušení ustanovení § 237 a § 239 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ").
2. Přestože stěžovatelka do petitu ústavní stížnosti rubrikované usnesení Nejvyššího soudu nezahrnula, z jejího obsahu je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje rovněž proti tomuto rozhodnutí, od jehož doručení ostatně počítá lhůtu k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud proto v souladu se svou judikaturou (např. usnesení ze dne 6. 8. 2008
sp. zn. II. ÚS 256/08
), navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004), podrobil ústavnímu přezkumu i usnesení Nejvyššího soudu, aniž považoval za nutné vyzývat stěžovatelku k upřesnění petitu ústavní stížnosti.
3. Z příloh ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka uplatnila u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") žalobu, jíž se domáhala zaplacení částky 41 000 EUR z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů celní správy.
4. Obvodní soud výše uvedeným usnesením stěžovatelčinu žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že ani po doplnění neobsahuje dostatečná skutková tvrzení, jež by umožňovala její věcné projednání.
5. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") shora označeným usnesením usnesení obvodního soudu k odvolání stěžovatelky potvrdil.
6. Následné stěžovatelčino dovolání Nevyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením ze dne 4. 2. 2017 odmítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka nedostála procesní povinnosti vymezit v dovolání otázku jeho přípustnosti, a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, jejíž obsah netřeba na tomto místě z dále uvedených důvodů podrobněji rekapitulovat, nejprve uvádí důvody, pro které považuje právní úpravu civilního dovolání za protiústavní, a posléze uvádí důvody svědčící o protiprávním jednání celních orgánů, v němž spatřovala nesprávný úřední postup, pročež vytýká obvodnímu soudu, že se touto otázkou vůbec nezabýval.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), a ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré dostupné zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Proti napadeným rozhodnutím obvodního soudu a městského soudu však ústavní stížnost z níže uvedených důvodů (body 11 až 13) není přípustná.
IV.
Vlastní posouzení věci
9. Stěžovatelčino dovolání bylo odmítnuto proto, že v něm stěžovatelka nikterak nevymezila otázku jeho přípustnosti (což je dle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podstatná náležitost tohoto mimořádného opravného prostředku).
10. Jelikož stěžovatelčino dovolání tuto obligatorní část neobsahovalo, čemuž stěžovatelka v ústavní stížnosti nikterak neoponuje, nelze na postup dovolacího soudu, jenž na tomto základě její dovolání odmítl, hledět jako na postup, který by nebyl ústavně konformní. Neobsahovalo-li totiž stěžovatelčino dovolání žádný ze čtyř možných předpokladů jeho přípustnosti, předvídaných v § 237 o. s. ř. o. s. ř. , v rozhodném znění, nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než je odmítnout. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je proto zjevně neopodstatněná.
11. Tato skutečnost má přitom nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadeným usnesením obvodního soudu a městského soudu. Z hlediska posouzení přípustnosti totiž nelze přehlížet otázku, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ), či nikoliv. Bylo-li stěžovatelčino dovolání - řádně - odmítnuto proto, že v něm stěžovatelka nevymezila otázku jeho přípustnosti, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor pro to, aby otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec "uvážil".
12. Je tedy namístě uzavřít, že je-li předpokladem přípustné ústavní stížnosti vyčerpání mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání (srov. § 75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu ), tedy jinými slovy je-li předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu o formálně bezvadném dovolání osoby podávající ústavní stížnost, je v daném kontextu třeba na stěžovatelčino dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno (v podrobnostech viz odůvodnění usnesení ze dne 8. 3. 2016
sp. zn. III. ÚS 200/16
, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
13. V takovém případě pak nelze ani ústavní stížnost - v části směřující proti rozhodnutím obvodního soudu a městského soudu - považovat za přípustnou.
14. Pouze zcela nad rozhodný rámec a stěžovatelce případně na vysvětlenou je namístě připomenout, že obvodní soud stěžovatelčinu žalobu nezamítl, nýbrž ji odmítl; z podstaty věci se tak nemohl zabývat tvrzeným nesprávným úředním postupem orgánů celní správy.
15. Na základě uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesením Nejvyššího soudu odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
16. Odmítnout musel rovněž stěžovatelčin návrh na zrušení napadených ustanovení občanského soudního řádu , neboť takový návrh (zvláště za situace, kdy stěžovatelka vůbec nerozporuje skutečnost, že dovolání nepodala řádně) musí sdílet osud věcně neprojednatelné ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2017
Jan Filip v.r.
předseda senátu