Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1485/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Jaselská 940/23, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -29 ze dne 24. 1. 2017, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -367 ze dne 8. 9. 2016 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č. j. -344 ze dne 6. 4. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě byl stěžovatel uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle , b), c) (dále též "tr. zákoník") a odsouzen podle tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři měsíce s tím, že výkon trestu mu byl podle tr. zákoníku podmíněně odložen. Zkušební doba byla podle tr. zákoníku stanovena na čtrnáct měsíců a stěžovateli bylo dále podle ve spojení s tr. zákoníku uloženo, aby se zdržel neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů poškozeného. Uvedeného jednání se měl stěžovatel dopustit kritikou ředitele Městské zeleně Znojmo, která však s ohledem na způsob provádění, volené prostředky a intenzitu přerostla do sledování osoby poškozeného nejen při plnění pracovních povinností, ale i v soukromí, a to způsobem blíže popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku okresního soudu. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně zamítl v záhlaví citovaným usnesením dle § 256 trestního řádu (dále též "tr. ř.") jako nedůvodné. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že soudy nevzaly v potaz jeho námitky a trvaly na tom, že projevená míra námitek proti stavu zeleně přesáhla únosnou mez. Zejména soudu prvního stupně vytkl, že nepřihlédl ke všem jeho tvrzením, zvláště ke všem fotografiím, z nichž dle stěžovatele plyne, že se o soukromý život poškozeného nezajímal. Orgánům činným v trestním řízení vytkl, že v jeho věci postupovaly zaujatě, jednostranně. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud nedospěl k závěru, že by napadená soudní rozhodnutí zkrátila stěžovatele na jeho právu na spravedlivý proces. Argumentace stěžovatele je jen pokračující polemikou se závěry soudů. Soudy přitom srozumitelně a přesvědčivě vyložily, jaké důkazy byly v řízení provedeny a jaké úvahy a z jakých důvodů z nich byly vyvozeny. V této souvislosti nelze přehlédnout, že podstatným zdrojem poznatků o jednání stěžovatele a jeho povaze byla i jeho samotná výpověď, v níž se netajil, že jeho fotografie a e-maily nebyly poškozenému příjemné a zjevně jej provokovaly. Ve spojení s dalšími důkazy, zvláště svědeckými výpověďmi, pak soudy spolehlivě dospěly k závěru o vině stěžovatele uvedeným přečinem.

Ústavní soud též nemohl přisvědčit stěžovateli v tom, že by soudy snad byly postupovaly jednostranně a vůči stěžovateli zaujatě. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je naopak zřejmé, že ten vážil různé ústavně chráněné hodnoty, a to na jedné straně právo na svobodu projevu a šíření informací (a jemu odpovídající míra kritiky, které byl poškozený z titulu své veřejné funkce vystaven), na druhou stranu též právo poškozeného na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života stěžovatele. Okresní soud v tomto směru dostatečně vysvětlil, proč stěžovatel překročil meze svobody slova a svým jednáním citelně a neoprávněně zasáhl do soukromého i profesního života poškozeného. Ústavní soud na jeho závěrech ani na závěrech odvolacího a dovolacího soudu (vůči nimž stěžovatel ostatně nic konkrétního ani nenamítl) žádný exces neshledal a pokládá je za ústavně konformní.

Z výše uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 5. června 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu