Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1518/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Viktora Pavloviče Zhukova, zastoupeného JUDr. Janem Holubem, advokátem, se sídlem Kleinerova 24, Kladno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017 č. j. -527, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 16. května 2017, stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017 č. j. -527. Podle tvrzení stěžovatele bylo napadeným rozhodnutím porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ").

2. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím ve věci o zaplacení částky 1 373 461 Kč vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , Nejvyšší soud odmítl dovolání podané stěžovatelem proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2016 č. j. -498. Tímto usnesením Krajský soud v Praze k odvolání obou účastníků zrušil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15. října 2014 č. j. -389, jímž tento soud uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni Olze Zhukové částku 624 550 Kč, zamítl žalobu co do částky 748 911 Kč a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že Nejvyšší soud posoudil věc podle právního předpisu v jiném znění, než ve znění, ve kterém ji měl posoudit, aniž by závěr o použití normy řádně odůvodnil a učinil jej tak nepřezkoumatelným. Dále namítal, že dovolání bylo odmítnuto, i když k tomu nebyl dán důvod podle , když odvolací soud závěr o právním jednání žalobkyně učinil, tímto právním posouzením své rozhodnutí ze dne 31. března 2016 odůvodnil, jakkoliv to není v textu odůvodnění výslovně uvedeno.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody.

6. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle , jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Tyto podmínky byly v dané věci splněny.

7. Pro posouzení ústavní stížnosti byla rozhodující otázka, zda se dovolací soud nedopustil pochybení tím, že odmítl dovolání stěžovatele z důvodu, že dovolání je nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ) nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (a není tak naplněno žádné z hledisek přípustnosti dovolání podle ).

8. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že vůči důvodu, na němž je založeno (a vskutku také závisí) napadené rozhodnutí odvolacího soudu (tedy na řešení otázky procesního práva, bez toho, že by se soud v dané fázi řízení vyjadřoval ke správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a k právní kvalifikaci uplatněného nároku), stěžovatel žádné námitky nevznesl. Za situace, kdy odvolací soud konstatoval, že ke zjištění skutkového stavu je třeba provést další, co do kvantity i kvality rozsáhlé dokazování a zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně založil na tom, že řízení předcházející vydání rozsudku soudu prvního stupně je postiženo vadami při zjišťování skutkového stavu, neboť při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními , v postupu dovolacího soudu nelze spatřovat porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces a soudní ochranu podle y a Úmluvy.

9. Za situace, kdy dovolací soud aplikoval rozhodné ustanovení věty první způsobem, který odpovídá judikaturním a doktrinálním standardům jeho výkladu v souladu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, a své právní posouzení přiměřeným a dostatečným způsobem odůvodnil, Ústavní soud nemá prostor pro přehodnocení takových závěrů.

10. K námitce vznesené stěžovatelem, že dovolací soud neposoudil podané dovolání ve znění platném a účinném k okamžiku podání dovolání, tj. k 27. 6. 2016, ale ve znění účinném do 31. prosince 2013, Ústavní soud ověřil, že dovolací soud sice uvedl nesprávnou citaci , avšak věcně postupoval správně. Ústavní soud již dříve konstatoval, že nikoliv každé porušení podústavních právních předpisů znamená také porušení ústavnosti. Jedním z kritérií k úspěšnému uplatnění ústavní stížnosti je i její racionalita. Tam, kde by realizace procesního oprávnění účastníka nemohla přinést příznivější rozhodnutí ve věci, resp. tam, kde nelze takovou změnu s přihlédnutím ke všem okolnostem příslušného řízení oprávněně očekávat, by bylo nepřípustným a z ústavního hlediska nepřijatelným formalismem zrušit rozhodnutí soudu, neboť by došlo pouze k prodlužování řízení (srov. usnesení ze dne 23. června 2014

sp. zn.

). Za daného stavu tak zmíněné pochybení nedosahuje ústavněprávní roviny.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle mimo ústní jednání bez účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu