Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1332/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti Stav IM, s. r. o., se sídlem v Brně, Škrochova 39/3625, zastoupené Mgr. Jiřím Zemanem, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. -98, Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, č. j. -75, a Městského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2015, č. j. -57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně zastavil usnesením ze dne 25. 8. 2015, č. j. -57, řízení o návrhu stěžovatelky (povinné) na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2012, č. j. -14. Dospěl k závěru, že ve věci byla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, tedy existoval neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, jehož následkem je zastavení řízení podle

Krajský soud v Brně rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 8. 9. 2016, č. j. -75. Stěžovatelka podle něj uvedla opětovně identické skutečnosti, které podle jejího názoru tvoří překážku pro provedení výkonu rozhodnutí, a navrhla, aby exekuce byla zastavena pro dřívější splnění exekuovaných povinností podle Odvolací soud však dospěl k jinému závěru - splnění exekuované povinnosti je důvodem pro zastavení exekuce podle , navíc za předpokladu, že plněno bylo až po vydání exekučního titulu, což není posuzovaný případ, neboť všechny stěžovatelkou tvrzené skutečnosti nastaly ještě před vydáním elektronického platebního rozkazu; přitom skutečnosti týkající se věcné správnosti exekučního titulu nemohou být podle krajského soudu uplatňovány v exekučním řízení a vést k jeho zastavení.

Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 1. 2. 2017, č. j. -98, neboť podle něj stěžovatelka předestřela k řešení právní otázku, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, a konstatoval, že stěžovatelka uvádí opětovně identické skutkové okolnosti, které již byly projednány v rámci předchozího řízení o jejím návrhu na částečné zastavení exekuce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté tak podle dovolacího soudu vznikla.

Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností; namítá porušení práva na spravedlivý proces podle základních práv a svobod (dále jen " "), neboť má za to, že obecné soudy měly exekuční řízení zastavit z jiného důvodu podle , což neučinily, ačkoliv podle přesvědčení stěžovatelky byly splněny podmínky pro takový postup, protože svoji povinnost již částečně splnila.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu - je však zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelkou vznesené námitky měly být uplatněny v nalézacím řízení, jak správně uvedly obecné soudy, a nikoliv až v jeho vykonávací (exekuční) fázi. Úspěšně napadat věcnou správnost exekučního titulu, jak činí stěžovatelka, je možné pouze ve sporném řízení předcházejícím jeho vydání; jestliže stěžovatelka tuto možnost nevyužila, následky jdou k její tíži. Stěžovatelkou namítaný částečný zánik vymáhané pohledávky by musel nastat po vydání exekučního titulu, což se nestalo. Soudní řízení má své jednotlivé fáze, které nelze zaměňovat, každé má svoji specifickou a nezaměnitelnou úlohu, s níž jsou také spojené určité specifické zásady a principy, které dané řízení ovládají. Popírání smyslu a účelu jednotlivých fází řízení by vedlo nutně k jejich postupnému prolínání, jež by později vyústilo v nemožnost vymáhat práva přiznaná vykonatelnými exekučními tituly.

Z ústavněprávního pohledu je zásadní, že stěžovatelka měla v řízení před obecnými soudy možnost svá práva hájit, čehož nevyužila a nyní se neúspěšně, opětovně a zpětně domáhá jejich ochrany. Obecné soudy správně řízení zastavily, neboť existovala překážka věci rozsouzené a namítané skutečnosti nebyly stejně důvodem k zastavení exekuce podle Stěžovatelčino právo na spravedlivý proces proto nebylo zjevně porušeno.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu