Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1265/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti TELECONSULT-INTERNATIONAL, spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 6, zastoupené JUDr. Petrem Břízou, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 311/6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. -267, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, č. j. -201, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl rozsudkem ze dne 4. 5. 2015, č. j. -91, žalobu o zaplacení 1 345 337 Kč s příslušenstvím. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že práva na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 100 337 Kč a na náhradu škody 245 100 Kč jsou promlčená, a to nejpozději ode dne 28. 12. 2013, přičemž stěžovatelka žalobu podala až 5. 8. 2014. Stěžovatelka (žalobkyně) plnila vedlejší účastnici (žalované) O2 Czech Republic, a. s., na základě exekučních titulů, které byly následně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. . Bezdůvodné obohacení představovala částka, kterou neúspěšná stěžovatelka zaplatila vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení. Nalézací soud uzavřel, že na promlčení práva se vztahuje dvouletá promlčecí lhůta podle , , nikoliv lhůta čtyřletá podle , obchodního zákoníku, neboť vztah mezi účastníky nemá obchodněprávní povahu. Ve vztahu k náhradě škody, kterou měly představovat stěžovatelkou zaplacené náklady exekuce, nalézací soud uvedl, že vedlejší účastnice neporušila svoji prevenční povinnost a svých práv se domáhala účelně.

Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 8. 3. 2016, č. j. -201. Dospěl k závěru, že žalované nároky byly promlčené, přičemž rozhodnou je povaha právního vztahu, jenž je s ohledem na jeho původ v později zrušeném exekučním titulu občanskoprávní, nikoliv obchodněprávní. Ve vztahu k požadované náhradě škody konstatoval, že právo stěžovatelce nevzniklo, a bylo proto bezpředmětné se zabývat jeho promlčením.

Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 1. 2. 2017, č. j. -267, s odůvodněním, že stěžovatelka nevymezila předpoklady jeho přípustnosti. Dovolací soud uvedl, že původní nárok vedlejší účastnice na náhradu nákladů řízení byl založen konstitutivním rozhodnutím soudu v občanskoprávním řízení a okamžikem počátku běhu promlčecí lhůty je tak právní moc rozhodnutí, kterým byl exekuční titul zrušen.

Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na spravedlivý proces podle a rovnost v řízení podle y základních práv ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka má za to, že obecné soudy nevypořádaly veškeré její námitky, svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily a založily nerovnost v právech a povinnostech účastníků řízení.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu ; je však zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Ústavní soud předně předesílá, že je odpovědností žalobce, aby své právo včas uplatnil u soudu. V případě, že tak neučiní, musí být připraven nést následek vznesené námitky promlčení, což je i tento případ, na který plně dopadá soukromoprávní zásada vigilantibus iura scripta sunt - bdělým náleží práva. Z předchozích řízení před obecnými soudy jasně vyplývá, že proběhla ústavně souladným způsobem a že ústavní stížnost je snahou o změnu rozhodnutí podle představ stěžovatelky. Takové ústavní právo ovšem neexistuje a stěžovatelka v podstatě jen opakuje argumentaci, kterou předložila ve svém dovolání.

Právo na spravedlivý proces negarantuje účastníku řízení úspěch v řízení, ale pouze takové spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Přesně v tomto smyslu obecné soudy postupovaly (srovnej např. usnesení ze dne 5. 8. 2002,

sp. zn.

).

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se obecné soudy důsledně zabývaly jednotlivými námitkami stěžovatelky. Ústavní soud připomíná, že míra a rozsah vypořádaní té které námitky bezprostředně souvisí s jejím vztahem k projednávané věci. Klíčové námitky stěžovatelky byly vypořádány náležitě, jednotlivá odůvodnění rozhodnutí jsou jasná a srozumitelná, přičemž závěry obecných soudů jsou založené na rozumné úvaze - k tomu srovnej nález ze dne 27. 3. 2012,

sp. zn.

a nález ze dne 27. 3. 2012,

sp. zn.

.

Obecné soudy se důsledně věnovaly určení povahy právního vztahu z bezdůvodného obohacení a stanovení počátku běhu promlčecí lhůty. Rozhodně není možné ve stanovení dvouleté promlčecí lhůty podle shledávat nerovnost v řízení podle y. Stěžovatelka zjevně neopodstatněně dovozuje porušení principu rovnosti v řízení, jenž garantuje rovný přístup soudu k účastníkům řízení, který byl v souzené věci zachován.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu