Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 697/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti A. R. S., zastoupené JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Havlíčkova 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2016, č. j. -137, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. srpna 2015, č. j. -2620, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla zkrácena v právu na projednání věci v její přítomnosti, zakotveném v d (dále jen " ").

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. dubna 2015, č. j. -2335, byla stěžovatelka společně s dalšími osobami shledána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 2 písm. a) a odst. 3 , a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let do věznice s dozorem; současně jí byl uložen trest zákazu činnosti výkonu funkce jednatele a člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu čtyř let. K odvolání státního zástupce byl citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci zrušen výrok o trestu a při nezměněném výroku o vině byla stěžovatelka odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let do věznice s ostrahou, k zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na čtyři roky; dále jí byl uložen trest propadnutí majetku - nemovitostí specifikovaných ve výroku. Odvolání obžalovaných (stěžovatelky) bylo zamítnuto. K dovolání rozhodl napadeným usnesením Nejvyšší soud, který zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o trestu v části propadnutí majetku u stěžovatelky a dalších odsouzených, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující; jinak zůstal rozsudek Vrchního soudu v Olomouci beze změn.

Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti předložila pouze námitku vadného postupu Vrchního soudu v Olomouci, který ji nejprve předvolal k veřejnému zasedání, a poté, co se z něj telefonicky omluvila, již nadále její přítomnost nevyžadoval a na základě informací opatřených z obchodního rejstříku a katastru nemovitostí rozhodl v její nepřítomnosti a uložil jí trest propadnutí majetku. Stěžovatelce tak bylo upřeno právo na obhajobu a byl jí uložen nezákonný trest, což uvedla již v dovolání. Podle Nejvyššího soudu je sice možno telefonát stěžovatelky považovat za dostatečnou omluvu z jednání, nemůže však nahradit požadavek na osobní účasti u jednání, který přitom neuplatnila ani obhájkyně stěžovatelky přítomná u veřejného zasedání. Stěžovatelka má za to, že závěr Nejvyššího soudu není správný, neboť po ní nelze spravedlivě požadovat, aby domýšlela formální náležitosti telefonické omluvy a výslovně uvedla, že chce být přítomna u jednání soudu. Automatické předložení požadavku na osobní účast lze očekávat u osoby právně vzdělané, mající zkušenosti s trestním řízením, a nikoliv po člověku bez právnického vzdělání či zkušeností se soudním řízením. Ze samotné omluvy je podle ní navíc patrné, že se domáhá přítomnosti u jednání, jinak by se vůbec neomlouvala. Stěžovatelka má za to, že tím byla zkrácena ve svých právech, a proto navrhla zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), která není, a ani nemůže být, jen jeho úkolem. Podle y jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Z napadených rozhodnutí je patrné, že Nejvyšší soud se zabýval tím, zda napadeným postupem odvolacího soudu byl porušen y, respektive Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (str. 28, odst. 75 a násl.), dovodil, za jakých okolností je přítomnost účastníka u jednání nezbytná pro potřeby rozhodování soudu (například rozhodnutí sp. zn. ), a kdy musí soud vyhovět požadavku účastníka na přítomnost u jednání (například

sp. zn.

). Nejvyšší soud vyhodnotil postup vrchního soudu jako zákonný, a neshledal porušení zaručeného práva stěžovatelky na účast u jednání.

Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelky, že na ni byly kladeny přehnané požadavky jako na osobu právně vzdělanou; stěžovatelka byla právně zastoupena právě proto, aby jí byla poskytnuta kvalifikovaná pomoc v řízení. Úkolem obhájkyně bylo hájit zájmy stěžovatelky - pokud tak při vzájemné shodě se stěžovatelkou neučinila, nemohlo být porušeno právo stěžovatelky na projednání věci v její přítomnosti, a to s ohledem na zásadu, podle které práva náležejí bdělým.

Je tedy zjevné, že ochranou základních práv stěžovatelky se zabýval již Nejvyšší soud, stěžovatelka nespokojena s jeho závěry podala ústavní stížnost, ve které své námitky jen opakuje. Ústavní soud však zcela odkazuje na úplné, srozumitelné a správné vyhodnocení námitek stěžovatelky Nejvyšším soudem, v jehož postupu, jakož ani v postupu Vrchního soudu v Olomouci, Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu