Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1168/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Františka Zelinky, zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, č. j. -35, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2016, č. j. -133, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 10. 3. 2016, č. j. -133, žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 29. 5. 2014, č. j. KUZL 18191/2014, sp. zn. 18191/2014 ŽPZE-RH, o odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice, odboru životního prostředí, ze dne 19. 2. 2014, č. j. OŽP/7929/2014/ZEK, kterým bylo třetí osobě povoleno užívání stavby "Malé vodní elektrárny Bělov". Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, č. j. -35, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 18. 4. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a 2 a navazujících ustanovení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje ve způsobu, jakým byly vypořádány námitky týkající se jeho práv jako vlastníka části pozemků pod elektrárnou, a dále v procesních pochybeních obecných soudů i správních orgánů spočívajících zejména v absenci seznámení s projektovou dokumentací.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatel usiluje - požaduje, aby správním soudům uložil posoudit zákonnost kolaudačního řízení vodní elektrárny v Bělově znovu a způsobem, který pro něj bude příznivější. Úkolem Ústavního soudu je však výhradně přezkoumávat, zda obecné soudy nevykročily z ústavního rámce své rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v dané věci neshledal.

Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem a řádně reagovaly na námitky, které stěžovatel opakovaně uplatňoval v průběhu řízení a na nichž postavil i svoji ústavní stížnost. Soudy zohlednily skutkové pozadí věci - stěžovatel se podílel na výstavbě původní elektrárny na základě stavebního povolení z roku 1994, tento projekt ovšem zkrachoval a stavba byla s odstupem času realizována jiným subjektem, stěžovatel nicméně zůstal vlastníkem části pozemků pod ní.

Soudy vyšly z povahy kolaudačního řízení, které slouží toliko k završení procesu výstavby; dovodily, že stěžovatel mohl a měl své námitky týkající se práv k pozemkům pod stavbou uplatnit již v předcházejícím územním a stavebním řízení. Důsledně se zabývaly časovým rámcem věci a okolnostmi, zda měl stěžovatel možnost seznámit se s projektovou dokumentací stavby a uplatnit vůči ní námitky. Konstatovaly, že tuto možnost měl - i z obsahu jeho podání uplatněných v řízení ostatně bylo zjevné, že byl s projektem obeznámen. Soudy proto uzavřely, že tyto námitky stěžovatel uplatňoval neoprávněně, navíc je postupně rozšiřoval, a to i v průběhu soudního řízení - část z nich proto byla vyhodnocena jako opožděná a vyloučena ze soudního přezkumu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu