Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1239/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti MUDr. Jitky Drnkové Caldové, zastoupené JUDr. Pavlem Musilem, Ph. D., advokátem se sídlem Hellichova 458/1, 118 00 Praha, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -24 ze dne 22. 2. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem č. j. -32 ze dne 26. 4. 2015 Krajský soud v Praze zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 8. 7. 2014 č. j. 101323/2014/KUSK, sp. zn. SZ 076956/2014/KUSK REG MP. Jím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora ze dne 31. 3. 2014, č. j. MKH/018394/2014, sp. zn. SÚ-004682/2014/Ne, jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby "terénní úpravy parku pod Vlašským dvorem za účelem celkové obnovy parku včetně rozvodů vody, kanalizace, elektro, závlahového systému, veřejného a slavnostního osvětlení a kamerového systému Kutná Hora, Kutná Hora - Vnitřní Město" na blíže označených pozemcích v katastrálním území Kutná Hora. Rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno ve prospěch stavebníka Město Kutná Hora. Následnou kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou.

Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka namítla, že Nejvyšší správní soud v judikátu sp. zn. uvedl, že nehodlá zpochybňovat možnost pořádání veřejné hudební produkce, avšak taková produkce by měla být pořádána (je-li zde nebezpečí z překročení hygienických limitů hluku) v místech, z nichž produkovaný hluk nebude působit na obyvatele obytných lokalit. V napadeném rozsudku však takto na předmětnou věc nenahlížel, když označil odkaz na spisovou značku bez dalšího odmítl. Stěžovatelka rovněž namítla, že v řízení předložila řadu důkazů, z nichž dle jejího názoru plyne důvodnost jejího nesouhlasu s realizací stavby. Soudy však k ní nepřihlédly. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost v zásadě postrádá ústavní rozměr, neboť je pouhým pokračováním nesouhlasu stěžovatelky se stavbou. Hodnocení takové argumentace však Ústavnímu soudu nepřísluší. Správní soudy, včetně kasačního, se věcí řádně zabývaly, přičemž jejich závěr o nemožnosti dovozovat nezákonnost stavby z domnělých obav z překročení hlukových limitů v budoucnosti v důsledku možného pořádání hudebních produkcí neshledává Ústavní soud nelogickým či v jiné poloze ústavně nekonformním. Pokud jde o stěžovatelkou připomínaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -84 ze dne 22. 12. 2008, ten se sice ochranou zdraví ve vztahu k překročení hlukových limitů zabýval, ovšem nikoli z pohledu zákonnosti rozhodování o umístění stavby, nýbrž z pohledu ukládání pokuty pořadateli veřejné produkce hudby jako konkrétní, jednorázové události, tedy z hledisek diametrálně odlišných od nyní souzené věci. V nynějším případě přitom k realizaci stěžovatelkou tvrzených protiprávních zásahů ještě ani nedošlo (z její strany jde o obavy). Kasační soud nezkrátil stěžovatelku na jejích základních právech, pakliže k této judikatuře jako relevantní nepřihlédl. Ústavní soud pokládá za vhodné závěrem podotknout, že kasační soud výslovně poukázal na to, že správní orgány se zabývaly otázkou hlučnosti zamýšlené stavby obecně. V tomto ohledu bylo podstatným souhlasné závazné stanovisko orgánu hygieny, proti němuž však stěžovatelka žádné konkrétní námitky nevznesla.

Z výše uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 24. května 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu