Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1321/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti J. D., zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL. M., advokátem se sídlem Zlatnická 1582/10, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -16 ze dne 25. 1. 2017, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -127 ze dne 25. 8. 2016 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. -103 ze dne 17. 3. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a násl. d (dále též "Listina").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , (dále též "tr. zákoník"), jehož se dopustil opakovaným řízením motorového vozidla v době zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl dříve uložen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. ze dne 2. 5. 2012 na celkovou dobu 60 měsíců. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 8. 2012. Za to byl stěžovatel odsouzen podle tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Odvolání stěžovatele směřující pouze do výroku o trestu Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením dle § 256 trestního řádu (dále též "tr. ř.") jako nedůvodné zamítl. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že uložený nepodmíněný trest je nepřiměřeně přísný s ohledem na svůj nyní již řádný život a své osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry. Soudy dle něho nerespektovaly pravidla pro ukládání trestů obsažená v § 38 odst. 2, § 39 a § 55 odst. 2 tr. zákoníku. Tím současně došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že jedině obecný soud rozhoduje o vině trestu za trestné činy ( y). Ústavní soud může do jejich rozhodování zasáhnout jen tehdy, zjistí-li závažný exces, který ve svém důsledku zkracuje obviněného na jeho základním právu či svobodě. Ústavní soud ovšem nedospěl k závěru, že by napadená rozhodnutí vykazovala jakýkoli, natož závažný, exces z kautel spravedlivého procesu. Již soud prvního stupně zdůraznil, že stěžovatel se před trestním soudem ocitl devatenáctkrát, opakovaně byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a to i za tutéž úmyslnou trestnou činnost. V této spojitosti není úvaha okresního soudu o tom, že účelem trestu je v tomto případě spíše ochrana společnosti a že jiný druh trestu by se u stěžovatele minul účinkem, nepřiléhavá. Rovněž nelze odhlédnout od toho, že soud i za této situace uložil nepodmíněný trest odnětí svobody pouze ve výši jedné poloviny trestní sazby stanovené v tr. zákoníku, kterou Nejvyšší soud ve světle pestré trestní minulosti stěžovatele hodnotil jako trest velmi mírný. Soudy se přitom logicky a srozumitelně vypořádaly i s tvrzeními stěžovatele o tom, že nyní vede řádný život (viz str. 5 usnesení dovolacího soudu, str. 2 usnesení odvolacího soudu).

Z výše uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 30. května 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu