Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1074/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ivana Pumpynetse, státního občana Ukrajiny, zastoupeného Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. -32, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2016, č. j. -53, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 6. 12. 2016, č. j. -53, žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 5. 1. 2016, č. j. CPR-11999-2/ČJ-2014-930310-C235, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru cizinecké policie, ze dne 18. 6. 2014, č. j. KRPB-50875-35/ČJ-2014-060026-SV. Stěžovateli bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 6 měsíců, neboť se neoprávněně zdržoval na území České republiky bez víza. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 3. 2017, č. j. -32, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti oběma rozsudkům se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 7. 4. 2017, navrhuje jejich zrušení a současně odklad vykonatelnosti. Namítá zásah do práv na spravedlivý proces podle a 2 a podle d, který spatřuje v pochybení obecných soudů při aplikaci , v tehdy účinném znění (dále jen " "); je přesvědčen, že na území České republiky v relevantní době pobýval legálně.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace zákona, náleží obecným soudům. Pro přezkum není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění, ale výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti - žádné pochybení tohoto druhu Ústavní soud neshledal.

Správní soudy dospěly k ústavně konformnímu závěru o zákonnosti správního vyhoštění stěžovatele na dobu 6 měsíců poté, co jeho posledním pobytovým titulem bylo povolení k dlouhodobému pobytu platné do 30. 9. 2012, resp. výjezdní příkaz, podle kterého byl povinen opustit území České republiky nejpozději do 23. 2. 2014. Soudy zohlednily značnou délku neoprávněného pobytu stěžovatele a oproti ní poměrně krátkou dobu 6 měsíců, na kterou mu bylo uloženo správní vyhoštění - § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců umožňoval stěžovatele vyhostit až na 3 roky.

Vedle dalších uplatněných námitek se soudy obsáhle a srozumitelně vypořádaly i s argumentací, na které stěžovatel založil rovněž svoji ústavní stížnost - dovozuje, že na území České republiky v době přezkoumávaného správního řízení pobýval legálně v intencích § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců (ve znění účinném do 17. 12. 2015, podle současného znění zákona jde o odst. 4). Podle tohoto ustanovení platí, že pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů uplyne před rozhodnutím o (předtím již podané) žádosti o povolení dlouhodobého pobytu, považuje se vízum za platné až do právní moci rozhodnutí o dlouhodobém pobytu.

Správní soudy vyšly ze své konstantní judikatury a vysvětlily obsah i povahu tohoto ustanovení a tzv. zákazu řetězení fikcí dlouhodobého pobytu; dospěly k závěru, že právě o takové (zakázané) řetězení stěžovatel usiluje. Dobrodiní fikce legálního pobytu se totiž uplatní pouze jednou - v případě přechodu z pobytu na základě víza do režimu dlouhodobého pobytu. Není naopak možné tuto fikci dovozovat vícekrát - ve vztahu k opakovaně podávaným žádostem o povolení k dlouhodobému pobytu. Takový výklad by de facto umožňoval trvale zlegalizovat pobyt cizince už jen tím, že by stále znovu podával (neúspěšné) žádosti o dlouhodobý pobyt.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Týmž výrokem rozhodl totožně i o akcesorickém návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti ve smyslu téhož zákona; stal se bezpředmětným již proto, že Ústavní soud vzhledem k povaze věci stížnost projednal bezprostředně po splnění zákonných podmínek.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu