Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4162/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Zlatníka, zastoupeného JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou, sídlem Masarykova 12, Chropyně, proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. září 2016 č. j. -79, za účasti Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníka řízení, a obchodní korporace I-Xon, a. s., sídlem Husitská 344/63, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základního práva na tajemství listovních a jiných zpráv dle d (dále také " ") a základního práva na soudní ochranu dle y.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 9. 2016 č. j. -79 byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení částku 7 195,60 Kč s příslušenstvím, neboť neuhradil závazek vyplývající ze smlouvy o zveřejnění inzerce uzavřené mezi ním a obchodní společností Mediatel, s. r. o., právní předchůdkyní vedlejší účastnice řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel uvedl, že okresní soud dospěl k závěru, že mezi ním a právní předchůdkyní vedlejší účastnice byla uzavřena ústně nepojmenovaná smlouva. To však okresní soud prokazuje záznamem telefonického rozhovoru, který byl pořízen bez jeho vědomí, jde proto o nepřípustný důkaz. Na nezákonnost této nahrávky stěžovatel poukazoval před okresním soudem, který ji však jako důkaz přesto provedl. Tento postup je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu [nález ze dne 13. 9. 2006

sp. zn.

(N 161/42 SbNU 327] i Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 21. 10. 1998 sp. zn. ).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že proti napadenému soudnímu rozhodnutí byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno toto soudní rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, a z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Jak patrno z výše uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí vydanému ve věci, již lze označit za "bagatelní" [srov. i , , ve znění pozdější předpisů (dále jen " ")]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou bagatelnost, vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

). To se však stěžovateli proti jeho očekávání nezdařilo.

7. Ústavní stížnost je založena na nesouhlasu stěžovatele s důkazními prostředky, o které se napadené rozhodnutí opírá. Podle mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné y, ohledání a výslech účastníků. Stěžovatel nesouhlasí s tím, aby byl jako důkaz použit záznam telefonického hovoru, ve kterém s právní předchůdkyní vedlejší účastnice (společností Mediatel, s. r. o.) uzavřel smlouvu, kterou se ta zavázala po dobu 12 měsíců uveřejnit inzerci stěžovatele, a ten se měl zavázat za tuto službu hradit dohodnutou částku.

8. Otázkou přípustnosti záznamů hovorů fyzických osob se Ústavní soud zabýval již několikrát, ač ve většině případů zejména ve vztahu k řízení trestnímu, a dovodil, že přípustnost takového důkazu je vždy nezbytné posuzovat též s ohledem na respektování práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí dle a y. Provedení důkazu záznamem telefonického hovoru proti výslovnému nesouhlasu jednoho z účastníků hovoru shledal rozporným s Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 9. 2006

sp. zn.

(N 161/42 SbNU 327). Naopak Ústavní soud připustil důkaz záznamem soukromého rozhovoru bez vědomí všech jeho účastníků v případě jeho využití slabší stranou (zaměstnancem) v pracovněprávním vztahu [nález ze dne 9. 12. 2014

sp. zn.

(N 221/75 SbNU 485)].

9. V projednávané věci je vzhledem k době, kdy byla předmětná smlouva uzavřena, nutno vyjít z , , dle nějž písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy, týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy, smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. Protože byl předmětem řízení (a záznamu telefonického rozhovoru) obsah smlouvy o zveřejnění inzerce, nelze povahu zaznamenaného projevu podřadit pod ochranu projevů osobní povahy (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2005 sp. zn. či ze dne 23. 6. 2010 sp. zn. ). Navíc napadený rozsudek uvádí, že skutečnosti tvrzené žalobcem byly prokázány také dalšími provedenými důkazy, jakož i plněním právní předchůdkyně vedlejší účastnice podle této smlouvy. S obdobným výkladem pracuje i výše uvedený nález

sp. zn.

. Ze soudního spisu nelze ani dovodit rysy záludnosti nebo snahu poškodit stěžovatele, které právě zmíněný nález považuje za morálně i právně nepřijatelné.

10. Stěžovatelem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1998 sp. zn. není na věc přiléhavý, neboť v něm Nejvyšší soud zdůrazňuje skutečnost, že záznam telefonických rozhovorů byl učiněn třetí stranou bez vědomí telefonujících, navíc v rámci nepřípustného monitoringu zaměstnanců na pracovišti. V posuzované věci však šlo o uzavření smlouvy, kde se z povahy věci předpokládá uvedení nutných údajů k tomu, aby taková smlouva mohla být uzavřena a mohlo být na jejím základě plněno. V tomto případě proto nejde o nedovolený zásah do práva na informační sebeurčení rozporný s ve spojení s y.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal vady ústavněprávní intenzity, jež by v této (bagatelní) věci odůvodňovaly jeho zásah, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu