Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 534/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti JUDr. Davida Máši, advokáta se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 1275/15, zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou se sídlem tamtéž, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, č. j. -215, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 11. 2016, č. j. -215, zastavil dovolací řízení a současně uložil zástupci dovolatele - stěžovateli - nahradit náklady řízení. Proti usnesení Nejvyššího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 20. 2. 2017 a navrhuje jeho zrušení. Namítá zásah do vlastnického práva podle a do práva na spravedlivý proces podle a navazujících ustanovení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v překvapivosti rozhodnutí i v tom, že mu nebyl dán prostor vyjádřit se k zamýšlenému postupu.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel - byť sám advokát - je zastoupen advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. K posouzení věci Ústavní soud připojil spis Okresního soudu Praha-západ vedený pod sp. zn. a mimoto obdržel přípisy, jimiž se ostatní účastníci řízení před obecnými soudy vzdali postavení vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, a vyjádření Nejvyššího soudu, z něhož ovšem žádným způsobem nevycházel, a nezasílal je proto ani stěžovateli k replice.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce. Přezkoumává-li rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, postupuje zdrženlivě a do činnosti soudů zasahuje pouze výjimečně - je-li v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Věci tohoto druhu zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by se vyznačovaly mimořádně významnými dopady na osobu stěžovatele nebo do jeho majetkových poměrů; žádné takové okolnosti v projednávané věci neshledal a stěžovatel je ani neuvádí.

Dovolací soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele tím, že mu uložil nahradit náklady dovolacího řízení. Příslušný výrok odůvodnil s odkazem na ustanovení a svoji konstantní judikaturu tak, že stěžovatel zavinil, že dovolací řízení muselo být zastaveno, neboť podal za dovolatele dovolání, nedoložil však plnou moc, která by jej opravňovala k jeho zastupování, a to ani poté, co k tomu byl soudem vyzván.

Z připojeného spisu Ústavní soud ověřil, že dovolání bylo stěžovatelem podáno dne 4. 4. 2016. Následně se k dovolání vyjádřila protistrana a dovolatelem (tedy klientem stěžovatele) byl zaplacen soudní poplatek. Dovolatel mimoto požádal o osvobození od soudních poplatků a se soudem opakovaně komunikoval ohledně doložení majetkových poměrů - následně byla žádost zamítnuta usnesením ze dne 2. 6. 2016. Po celé toto mezidobí, kdy soud s účastníky aktivně komunikoval a činil ve věci přípravné úkony, nebyla doložena plná moc opravňující stěžovatele k zastupování dovolatele v dovolacím řízení, a stěžovatel k tomu byl proto vyzván usnesením, které mu bylo doručeno dne 18. 7. 2016. Stanovená lhůta marně uplynula v úterý 2. 8. 2016; stěžovatel poté podal obsáhlé doplnění dovolání, plnou moc ovšem nedoložil - což nezpochybňuje ani v ústavní stížnosti. S odstupem dalších více než tří měsíců bylo dovolací řízení zastaveno.

Za předestřené procesní situace nelze obecnému soudu vytýkat, že uložil nahradit náklady řízení vzniklé protistraně v souvislosti s vyjádřením k dovolání stěžovateli jako zástupci (navíc profesionálovi), který po více než 7 měsíců od podání dovolání a ani přes výzvu soudu nedoložil plnou moc k zastupování dovolatele. Dovolací soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele ani tím, že ho zvlášť nevyzýval k vyjádření k této procesní otázce, přičemž pro posouzení věci je nerozhodné, že stěžovatel dne 27. 12. 2016 - dodatečně po doručení rozhodnutí o zastavení řízení - plnou moc přece doložil.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu