Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 951/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Vladimíra Nerada, zastoupeného JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Francouzská 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. -33, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, č. j. -53, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2016, č. j. -53, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Policejního prezídia ze dne 15. 1. 2013, č. j. PPR- 19965-3/ČJ-2012-990450US, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál ze dne 4. 7. 2012, č. j. KRPS-134197-41/ČJ-2011-0101IZ, o neudělení výjimky stěžovateli k nabytí vlastnictví a držení zbraně ke sběratelským účelům ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel usiloval o udělení výjimky ohledně samopalu sovětské výroby, vzor PPŠ 41 Špagin, ráže 7,62 x 25. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 2. 2017, č. j. -33, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku městského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 28. 3. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a 2 d, který spatřuje v tom, že napadená rozhodnutí vykazují prvky svévole, neboť nebyla řádně odůvodněna; obecné soudy zejména dostatečně nevypořádaly jeho námitky.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí ústavně konformním způsobem a dostatečně reagovaly na námitky uplatněné stěžovatelem. Vyšly z toho, že při udělování výjimek je třeba postupovat zdrženlivě, tak aby nedocházelo k nekontrolovanému a neodůvodněnému šíření zbraní mezi veřejností, a to zvláště v případě zbraní kategorie A jako v projednávané věci, tedy zbraní vykazujících nejvyšší stupeň nebezpečí.

Soudy dospěly k závěru, že správní orgány při rozhodování o udělení výjimky k nabytí a držení zbraně stěžovatelem nevykročily ze zákonných mezí správního uvážení. Hlavním důvodem negativního rozhodnutí bylo, že stěžovatel dostatečně nevymezil sběratelskou činnost, ke které měl předmětný samopal sloužit - pouze obecně a neurčitě ji označil jako "sbírku zbraní používaných za II. světové války přímými účastníky válečného konfliktu". Tuto vadu neodstranil a předmět své sběratelské činnosti blíže nespecifikoval ani přesto, že k tomu měl v průběhu správního řízení opakovaně příležitost. Správní orgány nepochybily ani při hodnocení zabezpečení s ohledem na množství stěžovatelem držených zbraní; zákon neporušily ani tím, že podpůrně vycházely z trendu narůstající trestné činnosti páchané zbraněmi a potenciálního ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti spojeného s jejich držením.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu