Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1086/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Zdeňka Kalandry, zastoupeného Mgr. Alexanderem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2017, č. j. -29, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2016, č. j. -57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, č. j. -57, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. 6. 2014, č. j. 14101/14-5000-14102-703207, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Zlínský kraj, územního pracoviště v Otrokovicích, ze dne 18. 6. 2013, č. j. 942298/13/3306-05701-704609. Dodatečným platebním výměrem byla stěžovateli za zdaňovací období roku 2009 doměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 18 900 Kč, uloženo penále 3 780 Kč a doměřen daňový bonus ve výši 21 360 Kč. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2017, č. j. -29, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 10. 4. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a 2d a navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; obecné soudy, potažmo správní orgány pochybily při hodnocení důkazů a vypořádání jeho námitek a odvolacím správním orgánem navíc nebyla věc řádně projednána.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti - žádné pochybení tohoto druhu však v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem a dostatečně reagovaly na tvrzení stěžovatele uplatněná v průběhu řízení; důsledně se věnovaly prověření zákonnosti postupu správních orgánů, zejména provedenému dokazování a z něj vyvozených právních závěrů. Soudy se ztotožnily se skutkovým půdorysem věci, jak byl správními orgány zjištěn, totiž že v daném případě byly stěžovateli vystaveny fingované faktury v souhrnné částce 307 595 Kč za účelem navýšení daňově uznatelných nákladů a snížení základu daně. Tato činnost byla zřejmě organizována stěžovatelovým otcem (kterému byl uložen zákaz podnikání) a sloužila k zakrytí skutečnosti, že stěžovatel působící v oboru lisování plastů své zboží nevyráběl z materiálu deklarovaného prostřednictvím fingovaných faktur, nýbrž z odpadní suroviny vznikající při výrobě van, kterou obdržel bezúplatně od třetí osoby.

Správní soudy se řádně vypořádaly rovněž s argumentací stěžovatele týkající se procesního postupu odvolacího správního orgánu. Neztotožnily se s námitkou, že měl být předem obeznámen s hodnotícími úvahami odvolacího správního orgánu, jinými slovy nebylo nutné, aby odvolací správní orgán se stěžovatelem předem projednal, jak hodlá hodnotit důkazy, které byly v řízení provedeny.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu