Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1101/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti A. K., zastoupené Mgr. Barborou Svobodovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2017, č. j. -219, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. -223, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2016, č. j. -172, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně uložil rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. -172, žalovanému manželovi platit stěžovatelce za dobu od 18. 8. 2015 výživné v částce 20 000 Kč měsíčně; současně žalobu zamítl co do částky 15 000 Kč měsíčně a rozhodl o doplacení dlužného výživného. Krajský soud v Brně změnil rozsudkem ze dne 17. 1. 2017, č. j. -219, rozsudek městského soudu tak, že žalovanému uložil platit výživné za dobu od 18. 8. 2015 do 31. 8. 2016 ve výši 25 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2016 v částce 15 000 Kč měsíčně; ve zbytku žalobu zamítl a odpovídajícím způsobem upravil i výši nedoplatku.

Proti rozsudkům obecných soudů se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 11. 4. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v nepřiměřeně nízké výši výživného, která byla stanovena v rozporu s požadavky o. z.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva náleží obecným soudům. Pro přezkum není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí, ale pouze dodržení ústavního rámce jejich činnosti. Žádné pochybení tohoto druhu v projednávané věci Ústavní soud neshledal.

Obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí ústavně konformním způsobem; podrobně zkoumaly majetkové poměry stěžovatelky i manžela, zohlednily relevantní okolnosti věci (manžel opustil společnou domácnost poté, co stěžovatelku fyzicky napadl a v době rozhodování o výživném probíhalo rozvodové řízení) i rozsah péče o jejich nezletilého syna, příjmy a výdaje s tím spojené. Ústavní soud je nucen konstatovat, že argumentace stěžovatelky nepřekračuje úroveň prostého zákona (podústavního práva). Stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas s tím, jakým způsobem nalézací a následně odvolací soud hodnotily skutková zjištění (která obsahově nijak nerozporuje, ba naopak z nich sama vychází) a jaké právní závěry z nich vyvodily. Je přesvědčena, že výživné bylo přiznáno v nepřiměřeně nízké výši a trvá na částce, kterou požadovala v žalobě.

Jak Ústavní soud naznačil již výše, jeho úlohou není opakovaně přezkoumávat skutková zjištění učiněná obecnými soudy a právní závěry učiněné na jejich základě - pokud by takto jednal, překročil by své pravomoci a de facto plnil roli třetí soudní instance, což mu nepřísluší. Ústavní soud je povolán výhradně k tomu, aby ověřil, zda v řízení nedošlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, tedy zda obecné soudy nepostupovaly v rozporu s procesními pravidly nebo zda jejich právní závěry nejsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. V projednávané věci ovšem žádné takové pochybení neshledal, přičemž prostý nesouhlas s tím, jak bylo soudy rozhodnuto, sám o sobě takové porušení představovat nemůže.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu