Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1156/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Josefa Krále, zastoupeného JUDr. Ladislavem Kreslem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Plešivec II 371, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2017, č. j. -307, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. -282, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Předmětem řízení před obecnými soudy byla náhrada škody ve výši 1 933 333 Kč s příslušenstvím, která měla být stěžovateli (žalobci) způsobena v exekučním řízení soudním exekutorem, jenž v dražbě prodal spoluvlastnický podíl stěžovatele na nemovitostech, přestože před dražbou stěžovatel podal návrh na odklad exekuce (z důvodu podání ústavní stížnosti), o němž nebylo rozhodnuto. Následně však byl exekuční titul zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009,

sp. zn.

(N 69/52 SbNU 677), a exekuce byla zastavena. Škoda způsobená nesprávným úředním postupem podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je představována rozdílem mezi částkou, za kterou byl v dražbě spoluvlastnický podíl 11/12 stěžovatele vydražen, a obvyklou cenou nemovitostí v době dražby.

Obvodní soud pro Prahu 2 žalobě o náhradu škody částečně vyhověl rozsudkem ze dne 16. 5. 2013, č. j. -78, co do částky 1 248 333 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že znalcem určená obvyklá cena nemovitostí v době dražby byla 2 315 000 Kč, přičemž vydraženy jen za 1 066 677 Kč.

Městský soud v Praze rozhodnutí částečně změnil rozsudkem ze dne 16. 2. 2016, č. j. -282, a to tak, že stěžovateli přiznal na náhradě škody 853 333 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že podle nově zpracovaného znaleckého posudku byla obvyklá cena nemovitostí (a tedy výše nároku) jen 1 920 000 Kč. Odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť byli oba stejně úspěšní.

Městský soud v Praze rozhodoval opakovaně poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 26. 11. 2013, č. j. -124, byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015,

sp. zn.

, spolu s odmítavým usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. .

Nejvyšší soud dovolání odmítl usnesením ze dne 10. 1. 2017, č. j. -307, se závěrem, že ve věci samé stěžovatel nenapadl správnost právního posouzení, ale skutkové závěry odvolacího soudu. Ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení stěžovatel nevymezil, v čem podle něj spočívala nesprávnost právního posouzení.

Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností, v níž namítá porušení práva na ochranu vlastnictví podle , práva na spravedlivý proces a na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle a 3d (dále jen "") ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení ústavních práv spatřuje v tom, že se obecné soudy nevypořádaly s namítanými vadami znaleckého posudku, zejména co se týká určení obvyklé ceny spoluvlastnického podílu. Za protiústavní dále považuje, že mu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, ačkoliv byl v řízení úspěšný; je přesvědčen, že byl zkrácen i v právu na náhradu škody za nesprávný úřední postup, neboť mu nebyla nahrazena škoda v plném rozsahu.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), Stížnost není nepřípustná; je však zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Ústavní soud předně zdůrazňuje, že způsobené problémy stěžovatele a situace, do níž se dostal, jsou politováníhodné a napříště by bylo vhodné, aby nejen obecné soudy, ale především Ministerstvo spravedlnosti, aktivněji hledaly způsob, jak odškodnit újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu exekutora. V nyní souzené věci stěžovatel přišel o majetek (exekuované nemovitosti), jehož hodnota je mu dále upírána, a to do té míry, že ve věci musí opakovaně rozhodovat až Ústavní soud.

K věci samé Ústavní soud uvádí, že se obecné soudy řídily dřívějším závazným právním názorem vyjádřeným v nálezu ze dne 16. 6. 2015,

sp. zn.

, a namítané porušení ústavních práv je tak zjevně neopodstatněné. Obecné soudy již nevycházely při stanovení obvyklé ceny nemovitostí z částky utržené v exekuční dražbě, ale ze znaleckého posudku, který určil tržní cenu respektující specifika oceňovaných nemovitostí - dříve vytýkané vady byly náležitě odstraněny.

Stěžovatelova argumentace je proto spíše polemikou se závěry znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny nemovitostí. Z pohledu ústavněprávního je ovšem podstatné, že znalecký posudek byl řádně zpracován, v řízení jako důkaz proveden a rozumně zhodnocen. Stěžovatelovy námitky vůči znaleckému posudku byly vypořádány a závěr obecných soudů o výši způsobené škody je tak podložen relevantním důkazem. Samotné rozhodnutí je jasně, logicky a rozumně odůvodněné. Soudy v rámci své pravomoci neakceptovaly názor stěžovatele, že znalec měl určit tržní cenu nemovitostí jako by byly ve výlučném vlastnictví a tu následně ponížit o 1/12 představující spoluvlastnický podíl sestry stěžovatele, neboť hodnota věci v podílovém spoluvlastnictví je nižší než hodnota věci ve výlučném vlastnictví jedné osoby (stěžovatel přitom vlastnil spoluvlastnický podíl na vydražených nemovitostech 11/12).

Újma způsobená nesprávným úředním postupem byla stěžovateli odškodněna a za ztrátu spoluvlastnictví nemovitostí celkově obdržel 1 920 000 Kč; porušení práva na ochranu vlastnictví ani práva na náhradu škody za nesprávný úřední postup nelze rovněž konstatovat.

Ústavní soud již judikoval, že do rozhodování o nákladech řízení mu zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný "spor" o jejich náhradu, i když jeho výsledek se nepochybně může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů však dosahuje ústavněprávní dimenze v případě, že postup soudu vybočuje z pravidel upravujících toto řízení v důsledku závažného pochybení soudu - takové pochybení Ústavní soud v přezkoumávaném řízení neshledal (srovnej nález ze dne 12. 11. 2007,

sp. zn.

). Obecné soudy správně rozhodly podle úspěchu účastníků řízení tak, že nikomu nepřiznaly právo na náhradu nákladů řízení, jejich rozhodnutí je odůvodněné a založené na rozumné úvaze s ohledem na okolnosti souzené věci.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu