Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 981/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila ve věci ústavní stížnosti N. V. H., zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem Ostružnická 6, Olomouc, proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 24. 8. 2016 č. j. OAM-456/ZA-ZA11-HA11-2016, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016 č. j. -21 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2017 č. j. -24, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí. Stěžovatel současně požaduje zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu (dále jen " "). Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle , a 2, , , a d (dále jen " "). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu správního orgánu a následně i soudů, které stěžovateli bez ústavně konformního důvodu odepřely nárok na přiznání mezinárodní ochrany.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, požádal dne 11. 5. 2016 Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") o udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo žádost zamítlo. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl a Nejvyšší správní soud posléze kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [ a písm. d) y], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti ostatních soudů ve stejném rozsahu, jak to v posuzovaném případě činí Nejvyšší správní soud v řízení o stěžovatelem podané kasační stížnosti, resp. krajský soud v řízení o jím podané správní žalobě při posouzení otázky důvodnosti jím podané žádosti o mezinárodní ochranu podle . Námitky stěžovatele ve své podstatě představují pouze pokračování polemiky s právními závěry správních soudů i ministerstva, resp. opakování námitek uplatněných stěžovatelem v předchozích řízeních. Jde tak o snahu alespoň v řízení před Ústavním soudem dosáhnout potvrzení svého názoru, že měla být kladně vyřízena jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany. Takovým postupem stěžovatel staví Ústavní soud do pozice další soudní instance, která mu nepřísluší.

Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal.

Ústavní soud konstatuje, že jak Krajský soud v Ostravě, tak i Nejvyšší správní soud se s námitkami stěžovatele řádně a (s ohledem na jejich rozsah) i velmi podrobně vypořádaly, při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily přiléhavě a v souladu s ustanoveními a rovněž , které upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté y.

Nejvyšší správní soud se pak důkladně zabýval stěžovatelem namítanou nepřezkoumatelností, resp. nesprávností právních závěrů krajského soudu a ministerstva ohledně nenaplnění zákonných podmínek a předpokladů pro udělení mezinárodní ochrany stěžovateli, a to ať již ve formě humanitárního azylu ve smyslu , anebo ve formě doplňkové ochrany ve smyslu . Ministerstvem i krajským soudem zastávaný právní názor Nejvyšší správní soud důkladně konfrontoval se závěry své dosavadní judikatury v obdobných "azylových" věcech, na které v odůvodnění rozhodnutí zevrubně odkazuje. Neshledal žádné nedostatky, které by odůvodňovaly přijetí závěru o nezákonnosti, resp. nepřezkoumatelnosti, a tedy důvody pro kasační zásah. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje zejména na judikaturu Nejvyššího správního soudu citovanou v odůvodnění rozhodnutí, z níž se podává, že problémy s věřiteli či jinými soukromými osobami - v případě stěžovatele navíc pouze hypotetické - nemohou samy o sobě postačovat k udělení azylu či doplňkové ochrany. Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (a je tedy nepřijatelnou ve smyslu ustanovení ), a dostál své povinnosti (obdobně jako krajský soud) důkladně vážit dodržení zásady non-refoulement.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost a návrh s ní spojený podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu