Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 892/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. Š., zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, sídlem Mírové nám. 274, Týniště nad Orlicí, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. ledna 2017 sp. zn. -38 a proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. prosince 2016 sp. zn. , jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností dle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu zakotvené v d.

2. Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání skutků kvalifikovaných jako zločin krádeže dle , odst. 4 písm. c) , dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ukončený ve stádiu pokusu dle , spáchaný formou pokračování dle a ve spolupachatelství dle , a přečin poškození cizí věci dle , spáchaný formou pokračování dle a ve spolupachatelství dle .

3. Napadeným usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") ze dne 7. 12. 2016 sp. zn. byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu.

4. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 1. 2017 sp. zn. -38 byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení okresního soudu.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že důvody, pro které byla konstatována obava, že bude pokračovat v trestné činnosti, jsou nepřesvědčivé. Soudy poukázaly na to, že je nezaměstnaný a trestná činnost měla být zdrojem jeho příjmů. Přitom bagatelizovaly jiné příjmy jeho rodiny, jako jsou příjmy ze sociálních dávek, ačkoliv měly uvážit, že s ohledem na sociální politiku státu by nemělo být možné, aby nebyly dostačující k pokrytí jejích potřeb. V tomto směru nebylo provedeno žádné podrobnější dokazování. Navíc skutečnost, že je nezaměstnaný, by mu neměla být přičítána nijak k tíži, neboť je osobou po opakovaných infarktech s omezenou pracovní způsobilostí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud uvážil v ústavní stížnosti vznesené námitky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud považuje za nutné připomenout ze své ustálené judikatury, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace tzv. podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ písm. d)y, ]. Ve své ustálené rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje princip sebeomezení, který v případě posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazebně stíhaných umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, když jsou závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

9. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví. Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu podle § 67 trestního řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, zda má znaky trestného činu, zda jsou zřejmé důvody k podezření, že daný trestný čin spáchal obviněný, zda existuje důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem uvedeným v § 67 trestního řádu (tedy v případě vazby předstižné že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil) a zda účelu vazby není možno dosáhnout jinak. Rozhodování o vazbě přitom nelze pojímat jako rozhodování o vině a trestu obviněného.

10. Stěžovatel považuje odůvodnění vazebních důvodů za nepřesvědčivé, avšak Ústavní soud se k tomuto jeho hodnocení nepřipojuje, když obecnými soudy je odkazováno na konkrétní skutečnosti, na kterých je stěžovatelovo vzetí do vazby založeno. Fakt, že stěžovatel a jeho rodina mají určité příjmy, jako jsou sociální dávky, nijak nevyvrací relevantnost toho, že trestná činnost, ze které je obviněn, spočívající zejména v krádežích vloupáním, měla být stěžovatelem páchána dlouhodobě, že měla být nezanedbatelným zdrojem jeho příjmů, a že stěžovatel již byl v minulosti opakovaně, zejména pak právě za majetkovou trestnou činnost, soudně trestán, a lze tedy hovořit o tom, že má k jejímu páchání sklony. Obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, byla obecnými soudy shledána na základě konkrétních skutečností, které jsou v odůvodnění napadených rozhodnutí uvedeny. Ústavní soud k tomu uzavírá, že stěžovatel pomíjí, že rozhodnutí o vazbě nejsou rozhodnutími ve věci samé, a naopak jsou činěna v situaci, kdy veškeré skutečnosti ještě nejsou postaveny najisto; tomu nutně musejí odpovídat požadavky kladené na jejich preciznost, přesnost a podrobnost.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu