Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1423/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti 1. PhDr. Mgr. Martiny Roučkové a 2. Mgr. Jana Roučka, zastoupených JUDr. Vlastimilem Trojanem, advokátem, se sídlem Praha 10, Daliborova 648/10, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2017 č. j. -6 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2017 č. j. -5, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 9. května 2017, stěžovatelé podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a současně navrhovali, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. a v této věci neprodleně jednal a rozhodl. Podle tvrzení stěžovatelů bylo napadenými rozhodnutími porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatelé se žalobou podanou dne 19. února 2014 u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhali po žalovaných zaplacení náhrady škody ve výši 50 000 Kč, která jim měla vzniknout na jejich bytové jednotce při prováděné rekonstrukci. Věc je vedena Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. . Stěžovatelé se dvěma návrhy na určení lhůty k provedení procesních úkonů podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, podanými dne 28. února 2017 a 8. dubna 2017, domáhali u Městského soudu v Praze určení lhůty k nařízení jednání, resp. k rozhodnutí ve věci. Městský soud v Praze oběma napadenými rozhodnutími návrhy na určení lhůty Obvodnímu soudu pro Prahu 6 zamítl.

II.

Argumentace stěžovatelů

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že soudní řízení, konané toliko v prvním stupni soudní soustavy ke dni sepisu ústavní stížnosti, trvá téměř 3 roky a 3 měsíce. Stěžovatelé považují délku řízení za nepřiměřenou, zatíženou průtahy výlučně na straně soudu. Stěžovatelé mají za to, že mají naléhavý právní zájem na ochraně svých práv, neboť v důsledku bezohledného jednání žalovaných byl druhý stěžovatel hospitalizován a žalovaní vedli svoji obranu proti žalobě agresivně. Podle tvrzení stěžovatelů je řízení vedeno o skutkově i právně nesložité věci, v níž byly veškeré důkazy již dávno před třemi lety předloženy, a soud prvního stupně nedůvodně nekoná, resp. podle názoru stěžovatelů účelově komplikuje jednoduchý skutkový stav na újmu stěžovatelů a ve prospěch žalovaných a nedůvodně zatěžuje řízení průtahy. Na podporu svých tvrzení stěžovatelé odkázali na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle y a Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole, anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.

6. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle , jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Tyto podmínky byly v dané věci splněny.

7. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci Městským soudem v Praze. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že Městský soud v Praze se celou věcí řádně zabýval a v odůvodnění napadených rozhodnutí rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil, podle kterých zákonných ustanovení postupoval a své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Ústavní soud považuje tato odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.

8. Judikatura Ústavního soudu staví na objektivním pojmu průtahů, které musí být po určité době konstatovány i bez ohledu na množství napadlých věcí, organizaci daného soudu či jeho nedostatečné administrativní a technické zázemí [např. nálezy ze dne 19. února 2004

sp. zn.

(N 24/32 SbNU 219), ze dne 7. března 2005

sp. zn.

(N 46/36 SbNU 487), nebo ze dne 13. května 2010

sp. zn.

(N 107/57 SbNU 377)].

9. Městský soud v Praze v odůvodnění napadených rozhodnutí konstatoval, že se jedná o věc s významně vyšší složitostí (povaha uplatněného nároku na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, změna žalobních tvrzení a žalobního požadavku ze strany stěžovatelů, rozsáhlé dokazování listinami, dokazování znaleckým posudkem), procesní aktivitou účastníků (opakovaná podání účastníků a doplňování důkazů, neúspěch při nařízených mediacích). Ve věci zástupci účastníků žádali opakovaně o odročení jednání z důvodu kolize a ke zrušení jednání došlo i z důvodu nepřítomnosti soudkyně. S přihlédnutím ke všem okolnostem dospěl Městský soud v Praze k závěru, že k průtahům nedochází a ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích není dán důvod pro určení lhůty k procesnímu úkonu. I z porovnání odůvodnění napadených rozhodnutí s výpisem událostí v řízení pod sp. zn. pak vyplývá, že v posuzované věci k překročení limitní doby, která by znamenala neúnosnou délku řízení, nedošlo. I když je délka řízení skutečně delší, než by se patřilo s ohledem na předmět sporu, nedosahuje tvrzené pochybení soudu ústavněprávních rozměrů. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.

10. Za výše uvedených okolností proto nemohou mít relevanci ani odkazy stěžovatelů na právní závěry uvedené v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, neboť zde chybí přímý vztah k jejich posuzované věci.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle mimo ústní jednání bez účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu