Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3726/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky BONUS PRAHA Investment a. s. se sídlem Vinohradská 1511/230, Praha 10, zastoupené Mgr. Michalem Müllerem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Krkonošská 1512/11, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2016 č. j. -39, spojené s návrhem na zrušení ustanovení věta poslední , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y. Stěžovatelka tvrdí, že k porušení jejích základních práv došlo v důsledku postupu krajského soudu, který nezařadil její neuspokojenou pohledávku do splátkového kalendáře společně s ostatními věřiteli. Poukázala přitom na zásady ovládající insolvenční řízení vyjádřené v ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Postup obecného soudu je podle stěžovatelky důsledkem ústavně nekonformní právní úpravy obsažené v ustanovení věta poslední , které narušuje princip rovnosti věřitelů a v režimu oddlužení de facto zvýhodňuje nezajištěné věřitele na úkor věřitelů zajištěných. Stěžovatelka si totiž na rozdíl od jiných věřitelů zajistila svou pohledávku zástavním právem, přičemž toto zajištění mělo zabránit tomu, aby její pohledávka nebyla uspokojena. Ve skutečnosti však byli uspokojeni jiní nezajištění věřitelé ze 100 % a stěžovatelka eviduje neuspokojenou pohledávku ve výši 22 % z původního dluhu; od úhrady zbývající části pohledávky zajištěného věřitele byl dlužník soudem osvobozen.

2. Krajský soud v Praze shora označeným rozhodnutím rozhodl tak, že vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Martina Hrabáka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), stanovil odměnu insolvenčního správce a hotové výdaje (výrok II.), zprostil funkce insolvenčního správce (výrok III.), osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (výrok IV.) a uvedl, na jaké další osoby se osvobození rovněž vztahuje (výrok V.). V odůvodnění soud konstatoval, že dlužník uspokojil všechny nezajištěné pohledávky uvedené ve schváleném splátkovém kalendáři. Dále soud postupoval v souladu s ustanovením a po slyšení dlužníka vydal usnesení, jímž ho osvobodil od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a to na jeho návrh. V závěru účastníky poučil o možnosti podat opravné prostředky proti jednotlivým výrokům usnesení.

3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2016 č. j. -44 odmítl odvolání stěžovatelky proti výrokům IV. a V. usnesení soudu prvního stupně (shrnuto viz výše). Dospěl k závěru, že stěžovatelce nesvědčí subjektivní legitimace k podání odvolání, neboť není osobou uvedenou v ustanovení , která může podat odvolání proti předmětným výrokům usnesení soudu prvního stupně osvobozujícím dlužníka od placení pohledávek. Subjektivní legitimace k podání odvolání totiž v tomto ohledu svědčí pouze přihlášenému nezajištěnému věřiteli, jehož zjištěná (nezajištěná) pohledávka nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena.

II.

5. Ústavní soud předně připomíná, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v ě též základní práva, jejichž katalogem je základních práv a svobod. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Podle ustanovení jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Postup krajského soudu při rozhodování o osvobození dlužníka od placení pohledávek po splnění povinností plynoucích z rozhodnutí o jeho oddlužení (schválený splátkový kalendář) byl plně v souladu s podústavním právem a nelze mu vytýkat žádnou ústavně relevantní kvalifikovanou vadu. V tomto ohledu lze poukázat též na nedávná stěžovatelčina podání, resp. rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž byla napadána rozhodnutí insolvenčních soudů v obdobném rozsahu. Jedná se například o usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016

sp. zn.

či usnesení ze dne 21. 2. 2017

sp. zn.

. Problematikou postavení zajištěného věřitele v insolvenčním řízení, v němž bylo povoleno oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře, se zabýval Ústavní soud též v usnesení ze dne 6. 2. 2014

sp. zn.

. Posledně jmenované usnesení Ústavního soudu se předmětnou problematikou zabývá velice podrobně a od jeho závěrů, na něž lze odkázat, nemá Ústavní soud důvod se jakkoliv odchylovat.

7. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí krajského soudu podala odvolání, proti němuž však ústavní stížnost nesměřuje. Je však namístě konstatovat, že z pohledu Ústavního soudu nelze ani v postupu vrchního soudu spatřovat žádná pochybení. Jeho rozhodnutí je založeno na absenci subjektivní legitimace stěžovatelky k podání odvolání, přičemž těmto závěrům nelze rovněž ničeho vytknout.

8. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelky. Proto Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

9. S ohledem na rozhodnutí o ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud o odmítnutí návrhu stěžovatelky na zrušení ustanovení věta poslední , o úpadku a způsobech jeho řešení ), ve znění pozdějších předpisů, a to podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu