Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 730/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Bc. Nicoletty Tiekuové, zastoupené Mgr. Janou Frösslovou, advokátkou se sídlem Holečkova 105/6, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2016, č. j. -48, a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. -29, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka ústavní stížností, podanou v zákonné lhůtě ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ") a splňující též ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [ a contrario; , ], brojí proti v záhlaví citovanému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen " "), kterým bylo zastaveno řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. Tento zásah měl spočívat v odmítnutí pracovnice České pošty, s. p. vydat dne 15. 11. 2015 stěžovatelce zásilku na její jméno určenou do vlastních rukou (z důvodu neprokázání se platným dokladem totožnosti) a tato byla následně dne 18. 11. 2015 vhozena do domovní schránky matky stěžovatelky. Stěžovatelka požádala současně o osvobození od soudních poplatků. Této žádosti však nevyhověl a následnou kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud. Proto stěžovatelku opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku a jelikož stěžovatelka zareagovala pouze zasláním nové žádosti o osvobození od soudních poplatků, usnesením napadeným nyní projednávanou ústavní stížností řízení zastavil. Následnou kasační stížnost odmítl citovaným usnesením Nejvyšší správní soud, neboť stěžovatelka nesplnila podmínky odst. , , ve znění pozdějších předpisů, protože neprokázala, že má právnické vzdělání a nepředložila ani plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v tomto řízení.

2. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími soudy porušily její základní právo na přístup k soudu podle d. Této protiústavnosti se měly dopustit tím, že jí upřely právo na projednání věci a nedostatečně se vypořádaly s otázkou osvobození od soudních poplatků, když neodůvodnily, proč by měla být žaloba a následná kasační stížnost zjevně neúspěšná.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení .

4. Podstata nyní projednávané věci se totiž značně míjí s argumentací stěžovatelky. Jak plyne ze shora uvedeného, napadené rozhodnutí městského soudu spočívá v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a Nejvyšší správní soud odmítl následnou kasační stížnost pro chybějící právní zastoupení. Pokud by proto stěžovatelka chtěla Ústavní soud relevantně přesvědčit o tom, že se tyto soudy skutečně dopustily odepření přístupu k soudu (denegatio iustitiae), pak by musela tvrdit, že např. daný soudní poplatek zaplatila, anebo že v řízení o kasační stížnosti byla řádně zastoupena. Nic takového však neuvádí.

5. Pokud totiž (výhradně) namítá, že se soudy dostatečně nevypořádaly s otázkou zjevné neúspěšnosti žaloby, která měla bránit osvobození od soudního poplatku, je nutno konstatovat, že tyto námitky mohla uplatnit v řízení o ústavní stížnosti, která by však musela brojit právě proti rozhodnutím, kterými nebyla osvobozena od soudního poplatku. Stěžovatelka sice tato rozhodnutí skutečně napadla ústavní stížností, nicméně tato musela být Ústavním soudem odmítnuta pro neodstranění vad (usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2017). Je tedy zřejmé, že tyto námitky neuplatnila řádně, tzn. způsobem, který by Ústavnímu soudu umožnil se jimi zabývat věcně. Pokud je proto tato námitka vznesena teprve nyní, nemůže se jí Ústavní soud již jakkoliv věcně zabývat, jelikož předmět řízení zakončený oběma nyní napadenými usneseními byl odlišný.

6. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2017

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu