Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1190/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti a) Miroslava Slavíka a b) Petra Slavíka, zastoupených Mgr. Janem Hrežou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Nádražní 13, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -307 ze dne 17. ledna 2017, za účasti Krajského soudu v Brně a vedlejšího účastníka Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora se sídlem v Berouně, Palackého 31/2, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé v průběhu řízení před krajským soudem rozšířili svou žalobu, jíž se po vedlejším účastníkovi domáhali náhrady újmy. Krajský soud však změnu podle nepřipustil s tím, že by změna vedla k neúčelnému protahování řízení a svévolnému vedení sporu.

2. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelé brojili ústavní stížností, neboť se domnívali, že jím došlo k porušení jejich práva na soudní ochranu. Stěžovatelé uznali, že jejich předchozí zástupkyně žalobu dříve zúžila, učinila tak ovšem bez svolení. Rozšíření žaloby tak mělo odstranit následky jejího postupu, rozsahem odpovídá žalobě původně podané. V řízení přitom neproběhlo téměř žádné dokazování, výsledky dosavadního řízení tedy mohly být podkladem pro řízení po připuštění změny žaloby. Rozhodnutí krajského soudu je nedostatečně odůvodněné, navíc nebyl důvod, aby stěžovatelé jako žalobci řízení prodlužovali. K neúčelnému protahování tedy nedošlo, omluvy z nařízených jednání byly zapříčiněny zdravotními obtížemi.

3. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona). Subsidiaritu ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení je třeba chápat nejen ve formálním, ale též v materiálním smyslu. Ústavní stížností se tudíž zásadně lze domáhat ochrany jen proti rozhodnutím konečným, nikoliv dílčím procesním rozhodnutím.

4. V případě nemeritorních rozhodnutí lze ústavní stížnost připustit, pokud jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a pokud tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 12. ledna 2005 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna sp. zn. ze dne 23. dubna 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].

5. Rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby dle takovým rozhodnutím není. Účastník řízení se může proti nepřipuštění změny žaloby podle okolností konkrétního případu bránit (1) podáním žaloby nové, (2) může napadnout nepřipuštění změny žaloby v odvolání podaném ve věci samé, (3) může navrhnout změnu žaloby přímo odvolacímu soudu, případně (4) může v bagatelních věcech ústavní stížností napadnout konečné meritorní rozhodnutí [stanovisko pléna sp. zn. ze dne 15. 11. 2016 (394/2016 Sb.)].

6. Ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna žaloby podle ustanovení , je proto nepřípustná ve smyslu . Proti tomuto usnesení lze totiž brojit efektivními prostředky ochrany práv v rámci obecného soudnictví. Stěžovateli citovaná dřívější judikatura Ústavního soudu [usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 6. 2000 (U 22/18 SbNU 447)], se s ohledem na existenci stanoviska sp. zn. již nemůže uplatnit.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem jako návrh nepřípustný podle ve spoj. s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2017

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj