Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 808/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Bc. Martina Dobrého a Ing. Miloslavy Dobré, zastoupených Mgr. Jakubem Kerestešim, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2017 č. j. -58, spojené s návrhem na zrušení ust. čl. I bodu 89. , kterým se mění , za účasti Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 1 a společnosti FIRO-tour, a. s., se sídlem v Praze, Národní třída 37/38, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ust. čl. I bodu 89. , kterým se mění , se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, spojenou s návrhem na zrušení shora citovaného zákonného ustanovení, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž mělo dojít k porušení d. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 12. 2016 č. j. -52 bylo ve věci stěžovatelů jako žalobců proti žalované vedlejší účastnici řízení rozhodnuto tak, že výrokem I. soud zamítl žalobu o zaplacení částky 4 646 Kč s příslušenstvím, výrokem II. uložil žalované zaplatit stěžovatelům tutéž částku a ve výroku III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání do zamítavého výroku (I.) a výroku o nákladech řízení.Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017 č. j. -58 bylo odvolání odmítnuto jako nepřípustné s odkazem na , jelikož směřovalo proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, nepřevyšujícím 10 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

2. Stěžovatelé jsou toho názoru, že je jim odpíráno právo na přezkum zákonnosti rozhodnutí dle d. V ústavní stížnosti k tomu zejména uvedli, že neprotestují proti tomu, že je nastavena hranice bagatelnosti, ale proti tomu, že byla zvýšena z částky 2 000 Kč na 10 000 Kč a proto napadli také předmětné zákonné ustanovení. Podle jejich názoru takovou částku, vzhledem k běžným cenám a příjmům v České republice, za bagatelní považovat nelze.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je i ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Jak již Ústavní soud mnohokráte uvedl, v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelů. Vylučuje-li u bagatelních věcí (srov. ) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, což nelze považovat za nesouladné d, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Jak Ústavní soud zjistil z napadeného rozsudku, k tomu ve zkoumaném případě nedošlo.

5. Odkaz stěžovatelů na d také není případný. Stěžovatelé netvrdí, že by napadený právní předpis byl v rozporu s ústavním zákonem z jiného důvodu, než pro nesoulad s uvedeným článkem y, takže není ani dána podmínka podle .

6. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o návrh stěžovatelů na zrušení ust. čl. I bodu 89. , kterým se mění , byl odmítnut z důvodu zjevné neopodstatněnosti samotné ústavní stížnosti, jak plyne z konstantní judikatury Ústavního soudu v obdobných věcech.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu