Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4132/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného Mgr. Radimem Kalabisem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2016 č. j. -170 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno základní právo garantované d (dále jen " "), podle něhož děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. Stěžovatel tvrdí, že v době rozhodování soudu nebyly dány podmínky pro zvýšení výživného na nezletilou dceru N. Naopak sám stěžovatel podával návrh na snížení výživného, přičemž soud prvního stupně jeho návrh zamítl. Teprve odvolací krajský soud přistoupil ke zvýšení výživného o 500 Kč na 3500 Kč. Stěžovatel přitom argumentuje porušením y, jelikož se domnívá, že napadené rozhodnutí obecného soudu porušilo princip rovnosti vyživovaných dětí stěžovatele J. a N., které v jeho důsledku nebude schopen adekvátně finančně zabezpečit.

2. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 4. 2016 č. j. -136 tak, že výživné stanovené stěžovateli zvýšil s účinností od 1. 9. 2016 na částku 3500 Kč měsíčně. Současně uložil stěžovateli povinnost zaplatit nedoplatek na výživném vzniklý zvýšením výživného, celkem 7000 Kč do tří dnů k rukám matky nezletilé N. Poté, co provedl rekapitulaci zjištěných příjmů matky a otce nezletilé - stěžovatele (včetně nynější manželky stěžovatele, s níž má dvě nezletilé děti), konstatoval, že o výživném nezletilé N. bylo naposledy rozhodováno před osmi lety a po celou tuto dobu nebylo nijak reagováno na nárůst odůvodněných potřeb nezletilé v důsledku jejího fyzického i psychického vývoje, a to právě z důvodu vyživovacích povinností otce. Stěžovatel se s nezletilou N. nestýká a ničeho jí nad rámec placení výživného nepřispěl. V situaci, kdy se příjem stěžovatele zvýšil nejméně o 4000 Kč, dospěl soud k závěru, že je zapotřebí přistoupit ke zvýšení výživného. Současně zohlednil vyživovací povinnost matky, jejíž příjem změny nedoznal, avšak své vyživovací povinnosti je schopna dostát. Na tomto závěru podle soudu nemůže nic změnit ani pokles příjmu manželky stěžovatele, která bude na jeho životní úrovni participovat teprve poté, co si dostojí zákonné vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. K námitkám stěžovatele, že je povinen splácet hypotéku (i k dalším jeho případným dobrovolným závazkům) soud nepřihlédl, jelikož jejich plnění nemůže mít přednost před vyživovací povinností k dítěti.

II.

3. Ústavní soud předně připomíná, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v ě též základní práva, jejichž katalogem je základních práv a svobod. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

4. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal. Polemika stěžovatele s napadenými rozsudky se odehrává pouze na úrovni podústavního práva a skutkových zjištění obecných soudů.

5. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje porušením článku 32 odst. 3 y, který však v daném případě není případný. Tento článek y garantuje stejná práva dětí narozených v manželství i mimo něj, avšak v rámci rozhodování o výživném nejde primárně o rozlišování dětí na narozené v manželství a mimo něj. Hlavním účelem je posouzení majetkových poměrů rodičů dítěte a z toho plynoucích povinností, resp. rozsahu, v jakém budou participovat na hrazení nákladů spojených se životem dítěte. Soud samozřejmě v průběhu řízení zohledňuje, zda otec či matka dítěte nemají další vyživovací povinnost, avšak v žádném případě nelze hovořit o nerovnosti práv dětí. Naopak, v daném případě stěžovatel ve vztahu k nezletilé N. hradí právě výživné stanovené soudem, oproti tomu svým dalším nezletilým dětem zajisté hradí nikoliv jen částku zohledňující jejich nutné každodenní potřeby.

6. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení y, ani práva stěžovatele na spravedlivý proces. Proto Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu