Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1299/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Radovana Vašíčka, zastoupeného JUDr. Janou Kašlíkovou, advokátkou se sídlem Palackého 195, Rožnov pod Radhoštěm, proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. března 2016 č. j. -463, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. ledna 2017 č. j. -522 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015 č. j. -354, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv podle a d (dále jen " ").

2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Podle ustanovení Ústavní soud usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný.

4. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě je ústavní stížnost podle nepřípustná

5. Z poučení o opravných prostředcích uvedeném v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci je zřejmé, že proti němu lze podat dovolání, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( a ).

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že si je vědom skutečnosti, že proti rozsudku odvolacího soudu je přípustný mimořádný opravný prostředek, a to dovolání. Má však za to, že dalším bezúčelným a finančně i časově náročným uplatněním mimořádného opravného prostředku by se dostal do dalšího kruhu českého soudnictví, který by stále nevedl k meritornímu rozhodnutí ve věci. Proto stěžovatel v ústavní stížnosti napadá jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. ledna 2017 č. j. -522. Za situace, kdy stěžovatel byl odvolacím soudem řádně poučen, že rozsudek odvolacího soudu je možno napadnout dovoláním a tento mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti zjevně nevyčerpal, považuje Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně a soudu odvolacího, za nepřípustnou.

7. Ústavní soud je v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. března 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), ze dne 22. července 2008

sp. zn.

, ze dne 7. listopadu 2012

sp. zn.

a další].

8. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti napadá i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015 č. j. -354, kterým dovolací soud zrušil rozsudky Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2014 č. j. -286 a Okresního soudu v Přerově ze dne 19. března 2012 č. j. -204, a věc vrátil Okresnímu soudu v Přerově k dalšímu řízení, jedná se rozhodnutí, kterým se věc nekončí, a ústavní stížnost je ve vztahu k napadenému rozsudku Nejvyššího soudu rovněž nepřípustná.

9. Výjimka z principu subsidiarity ústavní stížnosti je založena v ustanovení a b) . Podle tohoto ustanovení, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo a v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu citované ustanovení a b) , jako výjimku z obecného principu, je třeba vykládat restriktivně. Předmětnou ústavní stížností jsou napadena jednak rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, proti nimž bylo možno podat dovolání a dále rozhodnutí dovolacího soudu, kterým byla rozhodnutí napadená dovoláním zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ústavní soud přitom nemá za to, že stížnost stěžovatele svým významem přesahuje jeho vlastní zájmy, když v předmětném soudním řízení se jednalo o vypořádání společného jmění manželů.

10. Ani další námitku stěžovatele, konkrétně že v průběhu řízení nebyla jeho věc projednána a rozhodnuta bez zbytečných průtahů, nelze posoudit jako oprávněnou. Pokud jde o základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů ( y), resp. v přiměřené lhůtě ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), je procesním prostředkem k jeho ochraně stížnost na průtahy v řízení podle a násl. , o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a posléze návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle citovaného zákona [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2005

sp. zn.

(N 96/37 SbNU 297; 264/2005 Sb.), usnesení ze dne 10. října 2005

sp. zn.

, usnesení ze dne 23. února 2016

sp. zn.

].V této souvislosti Ústavní soud připomíná svoji konstantní judikaturu, podle které průtahy v řízení před obecnými soudy (byť by i existovaly a byly nedůvodné) samy o sobě nemohou vést ke kasaci ústavní stížností napadených rozhodnutí. Ústavní soud proto odmítá argument stěžovatele, že by samotné průtahy v řízení, pokud by k nim v dané věci došlo, zakládaly důvod pro zrušení napadených rozhodnutí.

11. Z uvedených důvodů byla podaná ústavní stížnost shledána nepřípustnou ve smyslu ustanovení a Ústavní soud ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2017

David Uhlíř v.r.

soudce zpravodaj