Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 773/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. -58, rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, č. j. -2106, a Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2015, č. j. -2035, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a v d (dále jen " ").

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zločinu nedovoleného ozbrojování podle a 3 písm. b) a odst. 4 písm. b) a přečinu nedovoleného ozbrojování podle , za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let a byl mu uložen i trest propadnutí věcí. K odvolání stěžovatele i státního zástupce Krajský soud v Ostravě citovaným rozsudkem zrušil výrok o vině i trestu a nově shledal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu nedovoleného ozbrojování podle a 3 písm. b) , odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou roků, a dále k trestu propadnutí věcí. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel namítá především porušení práva na spravedlivý proces, v zásadě tím, že mu byl uložen trest propadnutí věcí ( a 2 písm. a/ ). Má za to, že popis věcí musí vyloučit jejich zaměnitelnost; soud pak musí dovodit, zda věci byly použity ke spáchání trestného činu nebo byly odměnou za něj. Podle stěžovatele však tyto požadavky napadená rozhodnutí nesplňují a soudy své výroky o propadnutí věcí dostatečně neodůvodnily. Podle stěžovatele není jasný popis předmětných věcí, v průběhu doby se měnil, pročež existuje možnost záměny jedné věci za jinou - popis neumožnuje ověřit správnost rozhodnutí. Většina zajištěných věcí neměla souvislost s trestnou činností a jejich držení nebylo v rozporu s právním předpisem. Stěžovatel již v průběhu řízení namítal, že některé věci nejsou jeho, a proto není možné rozhodnout o jejich propadnutí ve vztahu k němu.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, není oprávněn do jejich rozhodování zasahovat, mimo případy, kdy soudy na úkor stěžovatele vybočí z mezí ústavně zaručených základních práv. Ne každý postup obecného soudu, který by byl podle jednoduchého práva vadný, však současně zasahuje do ústavně zaručených práv.

Stěžovatel opakovaně namítá nesprávné označení i kvantifikaci propadnutých věcí, tím i jejich zaměnitelnost, a proto rozporuje zákonné důvody pro udělení trestu. Trest propadnutí věci je trestem majetkovým, jeho účelem je postihnout pachatele odebráním věcí zajištěných zpravidla již v průběhu řízení, majících vztah k trestné činnosti. Označení věcí, které byly určeny k propadnutí, musí být srozumitelné - především v kontextu projednávané kauzy. Ať již jde o předměty individualizované, opatřené výrobním číslem nebo věci hromadné. Je-li v rozsudku krajského soudu označeno téměř 60 položek a je mezi nimi například opakovaně uvedeno "zelená plechová přepravka s obsahem nábojnic různého značení" a rozlišení spočívá jen v údaji o jejich hmotnosti (8 kg a 9 kg), je jednoznačné, o jakou zajištěnou věc se jedná, neboť o dané hmotnosti nebylo zajištěno více zelených plechových přepravek s nábojnicemi.

Stěžovatel byl postižen trestem propadnutí pistole, pušky a puškohledu, munice (více než 8 kg), nábojnic (více než 63 kg), směsí munice a nábojnic (12 kg), zápalek (více než 19 300 ks), střelného prachu (více než 27 kg), zařízení k přebíjení nábojů, odlévače na střely, tavicího zařízení, různých slitin (68,5 kg). Jde o předměty, které sloužily (mohly sloužit) k páchání stíhané trestné činnosti, a to i za situace, kdy jsou použitelné též pro jiné účely.

Jde-li o tvrzení, že některé propadené věci nejsou jeho, ačkoliv byly zajištěny v rámci prohlídek prostor, k nimž měl stěžovatel neomezený přístup, a nepodařilo se nalézt jinou osobu, které by případně mohly být vydány, je na místě rozhodnout o odebrání věcí právě ve vztahu k němu. Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že by soudy v jeho věci rozhodly o trestu propadnutí věci způsobem, který by jej zkrátil v právu na spravedlivý proces ( y). Omezení vlastnického práva ( y) je podstatou trestu propadnutí věci, soudy o něm rozhodly v souladu s právní úpravou a svá rozhodnutí odůvodnily dostatečným způsobem.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu