Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 829/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti RESIDOMO, s. r. o., sídlem Gregorova 2582/3, Ostrava, zastoupené Mgr. Lucií Kempnou, advokátkou, sídlem Preslova 361/9, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2016 č. j. -101, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Petry Novákové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu (dále jen " "), stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím mělo být porušeno ustanovení d (dále jen " "), a y a a odst. 3 , , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen " ").

2. Okresní soud v Karviné (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 5. 4. 2016 č. j. -41 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 25 039 Kč s příslušenstvím (za neuhrazené nájemné a služby související s nájmem, a bezdůvodné obohacení), současně však stěžovatelčinu žalobu v části příslušenství zamítl. Ve vyhovující části přitom okresní soud uložil vedlejší účastnici povinnost k zaplacení poplatku z prodlení dle , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, tedy ve výši 1 promile za každý den prodlení, nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V odůvodnění pak okresní soud uvedl, že "nemůže akceptovat požadované smluvní úroky z prodlení ve výši 25% ročně".

3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil tak, že se z příslušenství přiznaného nalézacím soudem stěžovatelce přiznává pouze poplatek z prodlení, ovšem nikoliv dle , nýbrž dle , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky, tedy ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, přičemž způsob odůvodnění "dokumentuje formální a povrchní přístup" soudu k projednávané věci. Stěžovatelka zdůrazňuje, že ustanovení , jejž je třeba použít i v případě bytových nájemních vztahů, umožňuje sjednání odlišné výše úroků z prodlení, než stanoví Současně stěžovatelka, akcentující význam ochrany vlastnického práva pronajímatele, nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že funkčně lze smluvní úroky z prodlení označit za speciální případ smluvní pokuty, přičemž zdůrazňuje, že Nejvyšší soud možnost kumulace smluvní pokuty a úroků z prodlení opakovaně nevyloučil (stěžovatelka odkazuje zejména na jeho rozsudek ze dne 4. 3. 2002 sp. zn. ), a tuto možnost v žádném případě nevyloučil ani zákonodárce. Ve zbývající části ústavní stížnosti potom stěžovatelka rozsáhle argumentuje v tom smyslu, že úrok z prodlení ve výši 25% ročně nelze považovat za zjevně nepřiměřený, a tedy ani za rozporný s dobrými mravy. Dle názoru stěžovatelky proto nelze v posuzované věci aplikovat ustanovení a , jak nesprávně učinil krajský soud; v této spojitosti pak stěžovatelka ještě připomíná, že pronajímatel "nemá jinou možnost k zajištění svých nároků než formou úroků z prodlení."

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré dostupné zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavnímu soudu byla u svěřena role orgánu ochrany ústavnosti ( y). V řízení o ústavních stížnostech fyzických a právnických osob směřujících proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je nadán kasační pravomocí toliko v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele [ písm. d) y]. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení.

7. Oproti očekávání stěžovatelky má Ústavní soud za to, že krajským soudem provedený výklad rozhodných ustanovení nelze v žádném případě považovat za svévolný ani za rozporný s principy spravedlnosti. Odvolací soud přesvědčivě odůvodnil, proč je třeba ustanovení vykládat s ohledem na znění , a rovněž proč je inkriminované ujednání o úroku z prodlení ve výši 25% ročně nutno považovat za obcházení zákazu sjednání smluvní pokuty. Krajský soud provedl na str. 5 a 6 napadeného rozsudku komplexní rozbor "rekodifikované" právní úpravy nájmu bytu, pročež na tuto část jeho odůvodnění je možno v úplnosti odkázat, neboť Ústavní soud neshledává důvod tam učiněným závěrům z ústavněprávních pozic jakkoli oponovat, zvláště za situace, kdy daný spor nemohl být předložen k (případnému) věcnému posouzení Nejvyššímu soudu [ , , v rozhodném znění].

8. Pouze pro úplnost je tak možno zdůraznit, že stěžovatelkou odkazované judikáty dovolacího soudu do souzené věci zjevně nedopadají, neboť nejenže nevycházejí ze současné právní úpravy, nýbrž se ani netýkají otázky nájmu bytu. Stěžovatelčiny odkazy na tyto judikáty jsou proto zcela nepřípadné.

9. Je tak namístě již pouze závěr, že se stěžovatelce porušení jí dovolávaných ustanovení y a y zjevně nepodařilo prokázat.

10. Ústavní soud proto podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu