Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 568/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Arch. Heleny Vařejkové, zastoupené Mgr. Jaroslavem Kazbundou, advokátem se sídlem Bohunická 67, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2017, č. j. -445, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen "").

II.

2. Napadeným rozhodnutím Městského soudu v Brně bylo rozhodnuto o nárocích vedlejších účastníků Jaroslava Pohla (dále jen "vedlejší účastník č. 1") a Pavly Pohlové (dále jen "vedlejší účastnice č. 2") vůči stěžovatelce, které vznikly v důsledku hospodaření se společnou nemovitou věcí nacházející se v k. ú. Královo Pole, která byla v podílovém spoluvlastnictví vedlejšího účastníka č. 1 s podílem o velikosti 1/4, vedlejší účastnice č. 2 s podílem o velikosti 1/4 a stěžovatelky s podílem o velikosti 1/2. Předmětným rozsudkem bylo stěžovatelce uloženo uhradit vedlejšímu účastníkovi č. 1 částku ve výši 3 186,- Kč s příslušenstvím a další částku ve výši 7 707,- Kč s příslušenstvím a totéž byla stěžovatelka zavázána uhradit i vedlejší účastnici č. 2. Uvedené částky odpovídaly nároku na bezdůvodné obohacení, jakožto podílu na vybraném nájemném, a nároku na bezdůvodné obohacení, které vzniklo užíváním nemovitosti nad rámec podílu. Rozsudek obsahuje poučení, že proti němu není odvolání přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

3. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisového materiálu ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. bylo zjištěno, že i navzdory poučení podala stěžovatelka proti napadenému rozsudku odvolání, a to dne 15. 2. 2017. Ve své ústavní stížnosti pak stěžovatelka tvrdí, že její právo na spravedlivý proces bylo porušeno zejména nesprávným poučením o možnosti podat odvolání a její jedinou možnou obranou je podat ústavní stížnost. Napadenému rozhodnutí dále vytýká, že je v rozporu s předchozími rozhodnutími soudu prvního a druhého stupně a že mu předcházelo neúměrně dlouhé řízení. Závěrem stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a současně navrhuje, aby bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti tohoto rozhodnutí.

III.

4. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Proto je nejprve nutno vyčerpat prostředky nápravy, jež jsou k dispozici v civilním řízení soudním.

5. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesním prostředkem, jímž lze brojit proti prvoinstančnímu rozsudku, je - s výjimkou tzv. bagatelních věcí - vždy odvolání. Je tedy otázkou, zda je mohla stěžovatelka využít i v souzené věci, či nikoliv.

6. Výše částky, kterou jsou vymezeny tzv. bagatelní věci, činí dle ustanovení částku ve výši 10 000,- Kč bez ohledu na výši příslušenství. Nejvyšší soud navíc ve svém rozhodnutí sp. zn. konstatoval, že rozsudkem soudu prvního stupně může být rozhodnuto též o více právech (nárocích) se samostatným skutkovým základem. Je-li pak žalobou uplatněno několik nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, pak podle ustálené soudní praxe soud ve vyhovujícím výroku rozsudku vždy žalovanému uloží povinnost k jedinému peněžitému plnění, které je součtem jednotlivých dílčích plnění (třebaže se samostatným skutkovým základem). Rozhodl-li soud v rozsudku o více nárocích se samostatným skutkovým základem, nezkoumá se přípustnost odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně. Z hlediska ustanovení je rozhodující, zda celková výše peněžitého plnění, o němž bylo rozsudkem rozhodnuto (lhostejno, zda jedním nebo více výroky), převyšuje 10 000 Kč, aniž by bylo významné, zda toto peněžité plnění představuje více nároků se samostatným skutkovým základem, z nichž některý (některé) uvedenou částku nepřevyšuje (nepřevyšují). I když tedy některý z více nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně, nepřevyšuje 10 000 Kč, je odvolání proti rozsudku ve vztahu k tomuto nároku přípustné, převyšuje-li uvedenou částku součet nároků, o nichž soud v rozsudku rozhodl.

7. V daném případě pak navíc peněžitá plnění uvedená ve výrocích I. - IV. napadeného rozsudku nejsou založena na různém skutkovém základě, ale jedná se pouze o plnění za různá období. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem bylo rozhodováno o peněžitém plnění, které s ohledem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela jistě převyšuje částku 10 000,- Kč, je proti němu odvolání v souladu s ustanovením přípustné.

8. Ústavní soud však současně konstatuje, že nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání nezakládá nepřípustnost odvolání, ale prodlužuje lhůtu k jejímu podání dle ustanovení na tři měsíce od doručení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2010,

sp. zn.

). Z ústavní stížnosti a současně i ze spisového materiálu, který si Ústavní soud v dané věci vyžádal, pak vyplývá, že i přes nesprávné poučení podala stěžovatelka proti napadenému rozsudku včasné odvolání. Je tedy zřejmé, že ani nesprávné poučení soudu prvního stupně nemůže být stěžovatelce v řízení na újmu (a není proto na místě uvažovat o případné aplikaci , jenž umožňuje "neodmítnout přijetí" ústavní stížnosti, přestože nebyly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky). Z hlediska a je stěžovatelčino odvolání přípustné; proto je nutno uzavřít, že stěžovatelka využila procesní prostředek, o němž dosud nebylo rozhodnuto, a proto je ústavní stížnost dle nepřípustná. S ohledem na shora uvedený závěr pak Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí není v souladu s ustanovením vykonatelné.

IV.

9. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2017

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu